55 Co 37/2024-103 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o odklad zrušení spoluvlastnictví podílové spoluvlastnictví účastníků nemovitosti (blíže specifikované bytové jednotce č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ).2. Namítala, že soud řízení zatížil procesní vadou, když žalobkyni nepoučil o neunesení důkazního břemene a neumožnil jí prokázat nepřiznivou situaci na nemovitostním trhu (propad objemu poskytovaných hypoték a obchodů s byty). Hrozí tak, že o jednotku bude nižší zájem, což se promítne i do nižší kupní ceny. Dále namítala, že soud bagatelizoval tělesné postižení nezletilého syna, jeho obtížnou adaptaci na změny prostředí a změny zvyků, což ohrožuje i jeho další vzdělávání. Soud se také neprávně vypořádal s tvrzeními účastníků o ohledně možnosti žalobkyně podíl žalovaného odkoupit (zmatečné závěry v bodu 17. odůvodnění). Navrhla rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaný podal odvolání do výroku o nákladech řízení mezi účastníky s tím, že soud tuto otázku nesprávně právně posoudil a nepoučil žalovaného o nutnosti doplnit skutková tvrzení či důkazní návrhy k této otázce. Navrhl napadený výrok buď zrušit, nebo změnit tak, že žalovaná zaplatí , částka, .4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodná.5. Zabýval se nejprve procesními námitkami účastníků. Lze souhlasit s žalobkyní v tom, že soud I. stupně neakceptoval její tvrzení o prodeji v ekonomicky nevýhodné době s tím, že poptávka po bytech v , Anonymizováno, je stále značná a nepoučil jí o potřebě toto své tvrzení dále prokázat. Tuto otázku však odvolací soud nepovažuje za významnou pro rozhodnutí, což bude vysvětleno dále. Kromě toho, případná absence poučení umožňuje účastníku uplatnit svá tvrzení či důkazy i v odvolacím řízení, což ovšem žalobkyně nečiní. Podobně to platí pro žalovaného, přičemž odvolacímu soudu není zřejmé, a neplyne to ani z odvolání, o čem by měl soud I. stupně tohoto účastníka, zastoupeného advokátem, navíc ohledně otázky nákladů řízení, poučovat. Tyto námitky tedy nepovažuje za důvodné.6. Co se týče skutkového stavu, neshledal odvolací soud, že by bylo třeba dokazování doplňovat či některý z důkazů opakovat, neboť skutkový stav byl zjištěn v rozsahu pro rozhodnutí dostatečném a skutková zjištění soudu I. stupně provedenému dokazování a řádnému zhodnocení důkazů odpovídají. Soud I. stupně se také vypořádal s tím, proč některé z navrhovaných důkazů neprovedl což odvolací soud akceptuje, zejména vzhledem k důvodu uvedenému dále k otázce údajné ekonomické nevýhodnosti zrušení spoluvlastnictví bez odkladu.7. Odvolací soud proto vychází především ze skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně. Jde zejména o otázku, zda realizace zrušení spoluvlastnictví bez odkladu je způsobilá ohrozit zdravotní stav či životní standard syna účastníků. S touto otázkou se soud I. stupně důkladně a přesvědčivě vypořádal, zhodnotil jak handicapy tehdy nezletilého, tak jeho způsob života a neshledal, že by tu bylo nějaké významnější nebezpečí pro něj v případě nepovolení odkladu zrušení spoluvlastnictví. Na tyto závěry plně odkazuje i odvolací soud, přičemž doplňuje, že v důsledku této žaloby řízení o zrušení spoluvlastnictví již cca 1,5 roku neběží a ke zrušení spoluvlastnictví bude muset v každém případě dojít.8. Soud I. stupně rovněž neshledal, že by ke zrušení spoluvlastnictví mělo dojít v nevhodné době či v nepříznivé finanční situaci žalobkyně. Toto vysvětlil v bodu 17. odůvodnění a jeho závěry shledává odvolací soud zcela srozumitelnými.9. K této otázce pak považuje odvolací soud za potřebné doplnit i další závěr. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jednotce se v daném případě, vzhledem k tomu že účastníci nehodlají v tomto vztahu setrvávat, jeví jako nevyhnutelné. Skončí tak, že jeden ze spoluvlastníků vyplatí druhého a stane se výlučným vlastníkem, anebo i prodejem třetí osobě a rozdělením výtěžku.10. Cena jednotky se v tržním prostředí bude vždy odvíjet od nabídky a poptávky, která bude zohledňovat i ceny srovnatelných nemovitostí a daném místě a čase. Má-li žalobkyně za to, že v současné době jsou ceny nemovitostí nižší (o čemž ani odvolací soud není přesvědčen), může tedy snáze vyplatit žalovaného (za nižší částku) anebo naopak žalovaný vyplatí ji či dojde k prodeji třetí osobě. Pro toho účastníka, který jednotku nenabyde, pak bude v případě tvrzeného poklesu cen snadnější si zajistit případné nové bydlení, jelikož i ostatní srovnatelné byty budou touto nižší cenou postiženy. A naopak, budou-li ceny vyšší, utrží takový spoluvlastník také vyšší částku za svůj podíl a bude moci ji případně investovat do nového bydlení, které bude v takovém případě dražší. Podstatné je to, že účastníci mají jen jednu jednotku, tudíž k hodnotě svého někdejšího podílu bude muset ten z účastníků, který se výlučným vlastníkem nestane, tak jako tak v případě, že si bude pořizovat nové bydlení, investovat další prostředky (buď nižší při poklesu cen anebo vyšší při růstu cen). Jinými slovy, kolísání ceny nemovitostí nebude v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z uvedených důvodů zpravidla samo o sobě důvodem pro odklad.11. Odvolací soud proto shledává rozhodnutí ve věci samé věcně správným. A platí to i o nákladovém výroku. Předmětem řízení nebyl nárok penězi ocenitelný, nýbrž toliko odložení času zrušení spoluvlastnictví. Soud I. stupně správně určil výši tarifní hodnoty pro odměnu advokáta, tuto tak správně vyčíslil a nepochybil ani v nepřiznání náhrad za cesty advokáta k soudu a zpět vozem. Nejde o to, že nedoložit technický průkaz (např. náhrada za zmeškaný čas s tím nesouvisí), nýbrž o to, že šlo o náklady neúčelné. Žalovaný bydlí v , Anonymizováno, , kde se konalo i soudní jednání, tudíž angažování advokáta z větší vzdálenosti je samozřejmě přípustné, ale náklady cest tím vzniklé nepovažuje odvolací soud za účelné. Výše nákladů tak byla také správně vyčíslena.12. Odvolací soud proto rozsudek jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. Žalovaný byl ve věci samé plně úspěšný i v odvolacím řízení. Má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení v něm vzniklých. Jde o odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů ve stejně výši, jako před soudem I. stupně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání).