20 Co 329/2025-144 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 48 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 27. 3. 2025 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 19 424,40 Kč. Žalobce se uvedené částky na žalované domáhal z titulu doplatku náhrady škody, která mu byla způsobena vozidlem, odpovědnostně pojištěným u žalované, při dopravní nehodě na silnici , číslo, dne 5.12.2024, jež při odbočování z levého jízdního pruhu narazilo do jeho vozidla, za kterou mu žalovaná plnila jen z 50 %. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že řidič jí pojištěného vozidla nehodu podle svého následného tvrzení nezavinil, neboť žalobce jej předjížděl z pravého jízdního pruhu.2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 11. až 14. rozsudku, a po právní stránce věc posoudil podle § 17 odst. 1 až 3 zákona č. 30/2024Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a §§ 12 odst. l, 3 a 5 a 47 zákona č. 361/2000Sb. o provozu na pozemních komunikacích s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2024, č. j. , spisová značka, . Aproboval žalobní tvrzení o vzniku nehody, vyplývající zejména ze společného záznamu o nehodě, v němž se účastníci nehody shodli na tom, že řidič druhého vozidla , jméno FO, při odbočování z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu narazil pravou zadní částí svého vozidla do levé přední části vozidla žalobce, které jelo souběžnou jízdou v pravém jízdním pruhu a následně jej natlačil na svodidla. Ohledně pasivní legitimace žalované a výše škody nebyl mezi účastníky spor. Konstatoval, že dopravní nehoda nebyla šetřena , orgán, , neboť na jejím průběhu, existenci a rozsahu škody, a i na viníkovi nehody se účastníci shodli a žádné okolnosti svědčící pro (žalovanou tvrzený) nátlak ze strany žalobce na svědka , jméno FO, , jeho psychický otřes po dopravní nehodě či jiné okolnosti, kterými by se dala vysvětlit pozdější změna názoru svědka , jméno FO, ohledně viníka nehody, zjištěny nebyly. Případné pochybnosti o průběhu nehody mohl svědek coby účastník nehody vyjádřit do záznamu o dopravní nehodě anebo na místo přivolat k šetření , orgán, . V průběhu dokazování nebylo zjištěno, že by některý z účastníků dopravní nehody překročil v daném místě maximální povolenou rychlost 90km/h. Příčinu střetu obou vozidel proto soud I. stupně shledal v porušení povinnosti, upravené § 12 odst. 1 a 5 zákona č. 361/2000Sb. o provozu na pozemních komunikacích, svědkem , jméno FO, , který přejížděl z levého jízdního pruhu do pravého, aniž by se přesvědčil, zda je to z hlediska provozu možné (zda jiné vozidlo neomezí či neohrozí). Pro tento závěr svědčí i místo střetu obou vozidel, u žalobce přední levá část vozidla a u svědka , jméno FO, pravá zadní část jeho vozidla, ke krácení plnění žalované proto nebyl důvod. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a procesně úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. l zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení.3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na námitce, že nehodu zcela nezavinil řidič jí pojištěného vozidla. Poukázala na závěry shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož nemá společný záznam o nehodě povahu dohody mezi účastníky nehody. Tento záznam taktéž není přiznáním odpovědnosti a svědek , jméno FO, ve své výpovědi potvrdil, že byl v době nehody byl rozrušený a ve stresu a přiznání viny na místě nehody bylo ovlivněno přesvědčováním žalobce, že na daném úseku lze předjíždět zprava. Soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s argumenty žalované ohledně možné spoluviny žalobce, když žalovaná vychází z přesvědčení, že se snažil vozidlo pana , jméno FO, a pravděpodobně i vozidlo před ním „podjet“ v pravém jízdním pruhu, protože v záznamu o nehodě je vedeno, že vozidlo žalobce „předjíždělo“, což je v rozporu s § 17 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Žalovaná dovozovala, že předmětná nehoda by se nemohla stát, kdyby žalobce nejel rychleji než vozidla v levém pruhu a následně je nezačal předjíždět zprava. Soud I. stupně se s touto možnou spoluvinou žalobce nevypořádal a veškerou vinu přičetl pouze řidiči , jméno FO, . Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání zdůraznil význam záznamu o dopravní nehodě pro popis jejího průběhu s poukazem na to, že pokud by se účastníci neshodli, povolali by podle § 47 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích k nehodě , orgán, . Uznáním viny žalované (řidiče jí pojištěného vozidla) došlo k situaci, že z nehody nebyly pořízeny žádné další důkazy, což nemůže jít k tíži žalobce. Pokud by mělo být vycházeno z pozdější změny názoru účastníka nehody, postrádal by společný záznam o dopravní nehodě, jež má i podle uvedeného rozhodnutí představovat rovnocennou alternativu k neprodlenému vyšetření nehody, smysl. Řidičem, který při této dopravní nehodě přejížděl z jednoho jízdního pruhu do druhého, byl , jméno FO, , přehlédl vozidlo žalobce, najel do ně a vytlačil je na svodidla, způsobil mu škodu na jeho majetku a je jednoznačným viníkem dopravní nehody, neboť porušil § 12 odst. l a 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Průběhu nehodového děje odpovídá i poškození obou vozidel, jelikož vozidlo žalobce mělo poškozený levý přední blatník a levé přední světlo od najetí druhého vozidla, které mělo poškozené pravé zadní kolo a blatník a pravou část zadního nárazníku. Tato skutečnost je v rozporu s verzí, uváděnou žalovanou, neboť kdyby žalobce „podjížděl“ druhé vozidlo, měl by poškozenou celou levou přední stranu vozidla, druhé vozidlo by mělo poškozenou celou pravou stranu a nemohlo by se dostat před vozidlo žalobce. Skutkovému ději tvrzenému žalobcem odpovídá i nákres na záznamu o dopravní nehodě.5. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § § 212 a 212a o. s. ř. a odvolání opodstatněným neshledal. Odvolací argumenty nejsou způsobilé zvrátit správnost závěrů soudu I. stupně, který provedl dostačující dokazování, na jehož základě učinil odpovídající skutkové i právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Námitky žalované a její verze průběhu dopravní nehody jsou založeny jen na domněnkách, které jsou v rozporu s údaji ve společném záznamu o nehodě, včetně nákresu nehody, s nímž naopak koresponduje způsob poškození vozidel. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že výpověď svědka , jméno FO, neprokazuje jiný skutkový děj, než ten, který je popsán v záznamu o nehodě. Svědek především potvrdil, že se chtěl zařadit do pravého pruhu a tvrzení, že jej chtěl žalobce z tohoto pruhu předjet, vyslovil jen jako svou domněnku. Rozumně přitom nevysvětlil, proč při sepisování záznamu o nehodě učinil v něm uvedené prohlášení „zařazoval jsem se do pravého pruhu, přehlédl rychle jedoucí vozidlo“, pokud by, jak tvrdil v rámci své výpovědi, měl žalobce narazit do jeho vozidla. Jeho tvrzení, že nevěděl, zda lze na místě předjíždět zprava, je nevěrohodné, neboť coby držitel řidičského oprávnění takovou vědomost mít musel. Žalobce sám v záznamu neuváděl nic o předjíždění, jak tvrdila žalovaná, uvedl pouze, že „při srážce s vozidlem B najel na svodidla“. Je celkem lhostejné, zda společný záznam o nehodě je či není dohodou účastníků, podstatné je, že slouží k zachycení nehodového děje, který již následně v situaci, kdy nehodu nešetří , orgán, , jinak verifikovat nelze. Účastník nehody není povinen takový společný záznam podepsat a pokud tak učiní, musí si být vědom toho, že z údajů v něm uvedených bude vycházeno, jestliže neprokáže jiný nehodový děj, k čemuž nemůže pouhá změna jeho tvrzení, jež není objektivním důkazem, postačovat.6. Soud I. stupně tak provedené důkazy správně zhodnotil a na jejich základě správně uzavřel, že za předmětnou dopravní nehodu odpovídá v důsledku porušení § 12 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích pojištěnec žalované, která je proto povinna žalobci k plné náhradě škody na jeho vozidle podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek, včetně správného navazujícího výroku o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.7. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 3 060 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) s paušální částkou náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň