24 C 220/2020 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.525 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud vzal za prokázaný tento skutkový stav. Žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hodin cestoval [dopravní prosředek] linkou [číslo] [název] hromadné dopravy bez platné jízdenky; na výzvu revizora [název společnosti] žalovaný nezaplatil jízdné ve výši 25 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem částku 1.525 Kč. 5. Tím, že žalovaný jako cestující nastoupil do dopravního prostředku, který provozuje žalobkyně, bez platné jízdenky, uzavřel z právního hlediska konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Přistoupil tím i na další obecně známé ujednání smlouvy, kterým je povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud se žalovaný nemohl prokázat platnou jízdenkou, je povinen zaplatit jízdné, které žalobkyně jako dopravce uveřejňuje ve smluvních přepravních podmínkách, a současně je také povinen zaplatit přirážku k jízdnému, která je rovněž uveřejněna ve smluvních přepravních podmínkách. Tyto povinnosti současně vyplývají i z ustanovení § 37 odst. 5 zák. č. 266/1994 Sb. v platném znění (zákon o drahách), a to v případě použití tramvaje a trolejbusu, nebo z ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. v platném znění (zákon o silniční dopravě), a to v případě použití autobusu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Jelikož v daném případě výše požadovaného jízdného je v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, výše přirážky nepřesahuje maximální možnou výši přirážky podle zákona, přičemž žalovaný v řízení netvrdil (tedy ani neprokazoval), že dlužné jízdné a dlužnou přirážku již žalobkyni zaplatil, bylo žalobě vyhověno. 6. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. Proto bylo žalobě vyhověno i v této části, když výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1.089 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání předžalobní upomínky a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Při stanovení odměny bylo vycházeno z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, že se jedná o skutkově i právně jednoduchou věc, že žalobkyně takovéto žaloby podává k soudu opakovaně ve velkém množství a konečně že se žalovaná strana proti žalobě nijak nebránila. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 900 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1.089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).