24 C 78/2020 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 22.003 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně předmětem sporu učinila tři nezaplacené dodávky zboží, které žalobkyně dodala žalované v rámci déletrvající obchodní spolupráce. Tuto obchodní spolupráci popsala v doplnění žaloby z [datum], kdy uvedla, že za žalobkyni vždy nabídku k zakoupení zboží učinil její zástupce p. [příjmení], který měl vždy k dispozici ceník nabízeného zboží. Žalobkyně tvrdila, že ve všech třech případech příslušná pracovnice žalované z této nabídky vybrala konkrétní zboží, které objednala a posléze převzala. Splatnost ceny zboží byla vždy dohodnuta na 14 dní po dodání zboží. Po dodání zboží byla vždy vystavena a podepsána faktura pracovnicí žalované, která sloužila současně jako dodací list. Ve všech třech případech žalobkyně dodala žalované drobné potravinářské zboží, a to cukrovinky, které byly specifikovány ve vystavených fakturách (např. bonbony, žvýkačky apod.). Žalobkyně poukazovala na to, že mezi účastníky byla zavedená obchodní praxe, neboť spolu obchodovali již od roku 2017 a obchodují dosud (s jediným rozdílem, že nyní již žalovaná platí vždy při převzetí zboží). Žalobkyně předmětem sporu učinila tři nezaplacené dodávky, a to dodávku zboží z [datum] v hodnotě 12.494 Kč, která byla fakturována žalované fakturou [číslo] se splatností [datum]. Dále se jednalo o dodávku zboží z [datum] v hodnotě 3.880 Kč, která byla fakturována žalované fakturou [číslo] se splatností [datum]. Konečně se jednalo o dodávku zboží z [datum] v hodnotě 5.629 Kč, na základě které byla žalované vystavena faktura [číslo] se splatností [datum]. Žalobkyně ke všem třem dodávkám tvrdila, že žalovaná žádnou vystavenou fakturu nezaplatila ani částečně; nezaplatila ani poté, co jí byla zaslána dne [datum] předžalobní výzva. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. V řízení namítala, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání tří tvrzených obchodů. Poukázala na to, že předložené faktury neprokazují, že by došlo k dodání zboží. Namítala rovněž, že prodavačky žalované nemají oprávnění objednávat zboží, když toto právo náleží jen obchodnímu vedení žalované. 3. Žalobkyně vzhledem k námitkám žalované ještě doplnila tvrzení v tom směru, že první předmětná dodávka proběhla v prodejně žalované v [obec], ulice [ulice], druhá dodávka v prodejně v obci [obec], ulice třída [ulice] a třetí dodávka v prodejně v obci [obec], ulice [ulice]. 4. Sporné tři dodávky zboží, které byly předmětem tohoto sporu, soud vzal za prokázané na základě předložených faktur žalobkyně [číslo] z [datum] (splatné [datum]), faktury [číslo] z [datum] (splatné [datum]), faktury [číslo] z [datum] (splatné [datum]) a z výslechů slyšených svědků, zejména [jméno] [příjmení] (obchodní zástupce žalobkyně) a svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prodavačky žalované). Výše uvedené faktury sloužily současně jako dodací list, když na každé faktuře bylo přesně specifikováno zboží konkrétním označením, cenou i dodaným množstvím. Ve všech třech případech byla žalobkyně označena jako dodavatel zboží a žalovaná jako odběratel zboží (příp. kupující). Ve všech třech případech žalovaná na dokladu potvrdila, že převzala všechno zboží uvedené v té které faktuře. Každá faktura obsahovala razítko [jméno] [příjmení] jako obchodního zástupce žalobkyně s podpisem a razítko žalované s podpisem prodavačky, která zboží převzala. 5. Obě výše uvedené svědkyně potvrdily, že v rámci výkonu zaměstnání u žalované byla zavedena praxe, že mohly objednávat u zástupce žalobkyně [jméno] [příjmení] drobné potravinářské zboží (cukrovinky) a že tak bylo běžně postupováno. Tato zavedená praxe pak byla potvrzena i výslechem dalších svědků – prodavaček žalované na různých prodejnách, kam žalobkyně prostřednictvím [jméno] [příjmení] dodávala cukrovinky, a to svědkyní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpovědi většiny svědkyň vyplývalo to, že v dřívější době bylo objednané zboží prostřednictvím zástupce žalobkyně [jméno] [příjmení] placeno tzv. na fakturu; později byl zavedený způsob, že se začalo platit hotově hned po dodání zboží. Všechny svědkyně potvrdily, že [jméno] [příjmení] vždy přijel se svým automobilem a vystavil nabízené zboží. Prodavačky žalované tedy věděly, co objednávají a za jakou cenu. Svědkyně se zcela neshodovaly v tom, zda u žalované byl zaveden nějaký finanční limit, který prodavačky měly pro objednávání zboží u žalobkyně. Některé svědkyně uvedly, že takovýto limit stanovený nebyl. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že někdy jim vedení říkalo, aby se při objednávání zboží„ držely při zemi“, a že někdy měly„ volnou ruku“. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že limit pro objednávání byl něco okolo 2.000 Kč. Tato svědkyně potvrdila, že u druhé předmětné dodávky (faktura na částku 3.880 Kč) tento limit překročila, ale že nikdo z vedení žalované to neřešil. 6. Na základě shora uvedených důkazů tak soud vzal za jednoznačně prokázané, že žalobkyně na základě objednávek pracovnic působících v jednotlivých pobočkách žalované (prodavaček) dodala žalované zboží specifikované ve třech předmětných fakturách. Prodavačky žalované měly zmocnění k objednávání drobného potravinářského zboží (cukrovinek), když v tomto směru mezi nimi byla zavedená praxe, kdy prodavačky objednávaly zboží podle potřeb té které prodejny. V době objednání prodavačky žalované věděly, kolik stojí nabízené zboží. Všechny tři dodávky byly předány žalované kompletní a žalovaná svým podpisem (podpisem prodavaček na jednotlivých fakturách) potvrdila, že dodávka byla v pořádku a svým podpisem potvrdila i souhlas s fakturovanou cenou. 7. Za dané situace důkazní břemeno k prokázání zaplacení fakturovaných částek bylo na žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a prokazovala, že fakturované zboží za uskutečněné dodávky zaplatila. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila a neprokazovala. 8. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil skutkový závěr v tom směru, že žalobkyně dne [datum] dodala žalované na základě její objednávky cukrovinky v hodnotě 12.494 Kč, když splatnost ceny byla dohodnuta na [datum], dne [datum] žalobkyně dodala žalované na základě její objednávky cukrovinky v hodnotě 3.880 Kč, když splatnost ceny byla dohodnuta na [datum] a dne [datum] žalobkyně dodala žalované na základě její objednávky cukrovinky v hodnotě 5.629 Kč, když splatnost byla dohodnuta na [datum]. Na základě těchto tří dodávek tak žalované vznikl celkový dluh ve výši 22.003 Kč. Tento dluh žalovaná doposud nezaplatila. 9. Z předžalobní výzvy z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení tří konkrétních dodávek v celkové částce 22.003 Kč s tím, že požadovala zaplatit dluh do pěti dnů od obdržení výzvy. Z dodejky k této zásilce bylo prokázáno, že výzva byla zaslána žalované doporučenou poštou. 10. Všechny tři závazkové vztahy, které vznikly na základě tří předmětných dodávek, soud právně hodnotil jako při kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník, dále jen o. z.). V tomto případě kupní smlouvy nebyly uzavřeny písemnou formou ale reálnou nabídkou žalobkyně, kterou žalovaná akceptovala. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce ve všech třech případech splnila svou povinnost, která pro ni z kupní smlouvy vyplývala, a to dodat prodávajícímu věc, která je předmětem koupě a umožnit mu nabýt vlastnické právo k této věci (věcem). Naopak žalovaná ve všech třech případech nesplnila základní povinnost kupujícího, a to zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Jak již bylo výše uvedeno v daném případě kupní smlouvy byly uzavřeny na základě zavedené obchodní spolupráce, což bylo prokázáno provedenými důkazy. V tomto případě se jednalo o obchodní spolupráci mezi podnikateli. 11. V řízení nebyla důvodná námitka žalované v tom směru, že zaměstnanci žalované (prodavačky), kteří objednali a převzali od žalobkyně zboží, mohli překročit své oprávnění, když buď vůbec neměli oprávnění k objednávání zboží nebo překročili finanční limit k objednávkám. Zde je opět nutné zdůraznit to, že mezi účastníky byla zavedena dlouhodobá obchodní praxe, na základě které zboží bylo žalovanou objednáváno a žalobkyní dodáváno. I kdyby některá prodavačka žalované překročila své zástupčí oprávnění, i tak by žalovaná byla tímto jednáním svého zástupce (prodavaček) vázána, neboť podle § 431 o. z. právní jednání podnikatele je závazné, i když jeho zástupce překročí své zástupčí oprávnění. To by neplatilo jen v případě, pokud by bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně věděl o tom, že prodavačky žalobkyně překračují své zástupčí oprávnění. Toto v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno; naopak vyplynulo, že zástupce žalobkyně zboží dodával do prodejen žalované právě na základě již vzniklé obchodní praxe. 12. Vzhledem k výše uvedenému tak žalované vzni