41 C 90/2020-50 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum], ve znění doplnění žaloby doručené dne [datum] a ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 571,97 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], úroku vyčísleného od [datum] do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši [částka], úroků ve výši [částka] kapitalizovaných za období od [datum] do [datum] a dále úroků z úvěru ve výši 25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka], sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], od [datum] do zaplacení. 2.) Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla v hotovosti částku [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši [částka], paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka], odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve dvaceti měsíčních splátkách po [částka], poslední splátku dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky včas, čímž porušil ujednání smlouvy. Dnem [datum] byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. 3.) Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil po uzavření smlouvy do postoupení pohledávky ve splátkách částku v celkové výši [částka], která byla započtena na úhradu jistiny, úroku, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek. Dále po postoupení pohledávky zaplatil žalovaný dne [datum] částku [částka], která byla započtena na úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení, na úhradu běžícího úroku z prodlení od [datum] do [datum] a částečnou úhradu smluvní pokuty. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne [datum]. 4.) Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. 5.) Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. 6.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku [částka] a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku [částka] skládající se z poskytnuté jistiny ve výši [částka], úroku ve výši [částka], úhrady za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], inkasa plateb v hotovosti přímo v bydlišti žalovaného ve výši [částka], a to ve dvaceti měsíčních splátkách ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne [datum]. 7.) Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tzn. ke dni [datum]. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. 8.) Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9.) Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle tohoto ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10.) Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 9 odst. 1, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. 11.) Jak vyplývá z již konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu) věřitel nedostojí své povinnosti uložené mu zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z informací získaných od spotřebitele. 12.) V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., zejména znění § 9, žalobkyně k výzvě soudu v podání ze dne [datum] tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavření předmětné smlouvy o úvěru, kdy žalovaný byla dotazován na své rodinné a majetkové poměry a tyto informace byly ověřeny nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla s žalovaným uzavřena smlouva. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný předložila občanský a řidičský průkaz, sdělil, že má vlastní bydlení, je ženatý, má jedno dítě do 18 let věku a střední vzdělání. K těmto údajům je v pravé části zaškrtnuto„ ověřeno“. Dále z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil daňové přiznání z roku 2014 a sdělil, že jeho měsíční příjem z podnikání činí částku [částka] měsíčně, jeho výdaje [částka]. Zda tyto skutečnosti byly ověřeny, nevyplývá z žádné skutečnosti, nenachází se zde ani kolonka„ ověřeno“. 13.) S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, neboť se spokojila s pouhým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, je předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum], která je smlouvou spotřebitelskou, neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. 14.) V daném případě žalovaný prokázal, že žalobkyni zaplatil částku [částka] ve splátkách a částku [částka] po postoupení pohledávky. Celkem tedy částku [částka]. Žalovaný tedy zaplatil žalobkyni celou poskytnutou částku v rámci smlouvy o úvěru, která je ze shora uvedených důvodů zcela neplatná. Soud tedy žalobu žalobkyně jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. 15.) Nad rámec výše uvedeného však soud konstatuje, že žalobkyní požadovaná sjednaná úhrada za poskytnutí úvěru skládající se z úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu a inkasního poplatku, je zcela nepřiměřená, když činí 119,7% úvěru. Toto zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. I při zohlednění skutečnosti, že šlo o úvěr spotřebitelský, poskytovaný nebankovním subjektem na krátkou dobu (20 měsíců). Soudní judikatura se k otázce přiměřenosti několikrát vyjádřila, např. v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod