41 C 125/2020-40 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum], ve znění jeho doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO]) s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při uzavření smlouvy částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Uvedla, že předmětem vymáhání je neuhrazená jistina zápůjčky a zákonný úrok z prodlení. Současně tvrdila, že žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovanou formulářovou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované téhož dne v hotovosti částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 6 250 Kč skládající se z poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku ve výši 1 250 Kč do [datum] Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne [datum]. 4.) Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“); jako zapůjčitel tedy byla povinna poskytnout žalované peněžní prostředky. Naopak žalovaná nesplnila základní povinnost dlužníka, a to vrátit zapůjčené finanční prostředky a sjednané příslušenství ve sjednané době. Důkazní břemeno v tomto směru bylo na žalované. Jelikož žalovaná v řízení netvrdila (tedy ani neprokazovala), že dlužné zapůjčené prostředky žalobkyni zaplatila, byla žaloba ohledně dlužné zápůjčky ve výši 5 000 Kč shledána důvodnou a soud jí vyhověl. 5.) Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení poskytnuté částky 5 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.). 6.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (§ 11 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupkyni žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 900 Kč navýšeny o 21% DPH (tzn. částku 189 Kč) na částku 1 089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).