41 C 97/2020-45 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 19. 3. 2020, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 15. 10. 2020 a dne 13. 11. 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 680 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Parametry úvěru a Sazebník, které byly obsaženy v těle samotné smlouvy o úvěru a se kterými se žalovaný seznámil. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla účelový úvěr na nákup materiálu ve výši 4 000 Kč, a to převodem na účet sjednaný ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do doby splatnosti úvěru, tj. do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Dle čl. III. smlouvy o úvěru se žalovaný spolu s poskytnutou částkou úvěru zavázal žalobkyni rovněž splatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 830 Kč a dále poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V případě dodržení termínu splatnosti úvěru tak měl žalovaný uhradit žalobkyni částku ve výši 5 130 Kč. Žalovaný však porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, vznikl žalobkyni v souladu s čl. VIII. smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení. Žalovaný následně žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil, proto se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 680 Kč představující jistinu úvěru, částky 830 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, částky 300 Kč představující poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr, částky 1 000 Kč představující smluvní pokutu za nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem, částky 2 000 Kč představující smluvní pokutu ve výši 50% z dlužné částky dle čl. VIII. smlouvy, částky 550 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů (tvořené účtovaným poplatkem za SMS upomínku ve výši 6x 50 Kč a písemnou upomínkou ve výši 250 Kč) a dále pak smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 4 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 1. 7. 2019. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně dne 28. 2. 2020. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobkyně dne 31. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet [číslo] vedený u [právnická osoba] dne 31. 5. 2019 částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu uhradit společně s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 5 130 Kč jednorázově do 30. 6. 2019 Náklady na spotřebitelský úvěr v celkové výši 1 130 Kč obsahují úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 830 Kč a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Mezi stranami byla v čl. III. smlouvy sjednána pro případ prodlení žalovaného se splácením závazku smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky do zaplacení, náhrada účelně vynaložených nákladů za upomínání dle sazebníku a smluvní pokuta ve výši 50% z celkové dlužné částky. V čl. IV. smlouvy v případě porušení povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za nesplnění povinnosti žalovaného zaslat žalobkyni zpět podepsanou smlouvu o úvěru do dne splatnosti úvěru. Současně soud provedl dokazování výpisem z účtu [číslo] vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba], z něhož bylo soudem zjištěno, že žalovanému byla dne 31. 5. 2019 z účtu č. [bankovní účet] poukázána částka 4 000 Kč s označením úvěr dle sml. [číslo]. 4.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které na jeho bankovní účet poukázala částku ve výši 4 000 Kč. Za dané situace má soud za to, že důkazní břemeno k prokazování řádného splácení úvěru bylo přesunuto na žalovaného. Na něm tedy bylo, aby tvrdil a prokazoval, že poskytnutý úvěr žalobkyni již zaplatil, případně že tvrzený dluh vůbec nevznikl. Žalovaný v tomto řízení nic takového netvrdil a neprokazoval. 5.) Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. 6.) V posuzované věci se soud zabýval přiměřeností jednotlivých nároků požadovaných žalobkyní a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik nákladů, jež měly žalobkyni vzniknout v důsledku prodlení žalovaného, a to v celkové výši 550 Kč. K tomuto nároku žalobkyně předložila soudu sjetinu z internetu, v níž uvedla požadovanou výši poplatků. Z tohoto předloženého důkazu soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že jí náklady v požadované výši skutečně vznikly. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje vznik jakýchkoliv nákladů. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv listiny, jakéhokoliv znění, bez toho, aniž by vznik nákladů prokázala. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena, zda se vůbec vztahuje k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. 7.) V případě požadované smluvní pokuty ve sjednané výši 1 000 Kč dospěl soud k závěru, že vznik nároku na tuto smluvní pokutu žalobkyně rovněž neprokázala. Obdobně jako u požadovaných nákladů spojených s prodlením žalovaného prokazovala vznik práva na tuto smluvní pokutu pouze sjetinou z internetu, v níž uvedla požadovanou výši smluvní pokuty. Z tohoto předloženého důkazu soud nemohl vzít za prokázané žádné relevantní skutečnosti. 8.) Ohledně požadovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky, ohledně níž, je dlužník v prodlení, dospěl soud k závěru, že sjednaná výše úroků z prodlení v této výši je protiústavní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 anebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10), a proto požadovaný nárok žalobkyni nepřiznal. 9.) Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 7 130 Kč představované dlužnou jistinou ve výši 4 000 Kč, dlužným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 830 Kč, poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč a smluvní pokutou v částce 2 000 Kč (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně představovaný smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč za nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem, náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 550 Kč a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2019 zamítl (výrok II.). 1.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky, (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 82 % a procesní úspěch žalovaného 18 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 64 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 6 026,50Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 5 626,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 2 a půl úkonu právní služby po 1 500 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 4 advokátního tarifu. Za každý úkon (3 úkony celkem) právní služby pak byl zástupkyni žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 4 650 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 5 626,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 3 852,80 Kč (tj. 64 % z částky 6 026,50 Kč). Celkem tak bylo zástupkyni žalobkyně přiznáno 3 853 Kč po zaokrouhlení částky.