42 C 152/2021-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 535 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [číslo] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako vlastník/provozovatel tohoto vozidla neměl v období ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 19 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla, jde tak o částku 1 235 Kč. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky 1 535 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu se domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 1 535 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. K žalobě se vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, když není majitelem předmětného vozidla, ve dnech [datum] do [datum] nebyl ani provozovatelem tohoto vozidla, kdy k důkazu předložil technický průkaz od vozidla. 3. Žalobce v replice na podaný odpor a vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný dosud neprokázal, že by nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. Žalobce přitom vycházel ze zákonné domněnky o tom, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel v tomto registru je provozovatelem vozidla. Dále odkázal na úpravu v zákoně č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kdy provozovatelem vozidla je osoba zapsaná v registru silničních vozidel přímo jako provozovatel nebo jako vlastník, není-li současně jako provozovatel zapsána jiná osoba. Dále odkázal na úpravu v zákoně č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Na tyto skutečnosti pak nemá vliv, pokud by pojistnou smlouvu ohledně vozidla uzavřela osoba od provozovatele či vlastníka odlišná. Měl tak za to, že žalovaný je povinen dlužnou částku uhradit jako provozovatel vozidla, i pokud by v řízení prokázal, že v daném období nebyl vlastníkem vozidla. Uváděl, že není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že nebyl provozovatelem vozidla. Ohledně nepojištění vozidla v daném období odkázal na sdělení [právnická osoba] k pojištění předmětného vozidla. 4. Soud ve věci nařídil jednání na [datum]. Žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, bylo tak v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Přítomný zástupce žalobce závěrem navrhnul, aby bylo žalobě vyhověno, když veškeré tvrzené skutečnosti měl žalobce prokázat. 5. Soud u jednání provedl dokazování listinnými důkazy předloženými účastníky a k návrhu žalobce soudem vyžádanými, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z technického průkazu motorového – přípojného vozidla č. [číslo] soud zjistil, že od [datum] je v něm jako držitel vozidla [registrační značka] uvedena [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], že jako vlastník a provozovatel vozidla – [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [číslo], je v tomto registru ode dne [datum] dosud evidována [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [ulice a číslo], [obec]. Tato osoba, odlišná od žalovaného, tak byla v registru evidována jako provozovatel a vlastník předmětného vozidla i v období, kdy mělo být provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, tedy v době od [datum] do [datum]. Z listiny týkající se pojištění předmětného vozidla je zřejmé, že vozidlo mělo ode dne [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) u pojistitele [právnická osoba], jako vlastník byla pojišťovnou v daném období ohledně předmětného vozidla uvedena [jméno] [příjmení], jako provozovatel a pojistník pak žalovaný. Následně bylo u této pojišťovny předmětné vozidlo pojištěno pro období od [datum] do [datum], kdy jako vlastník vozidla je pojišťovnou rovněž uvedena [jméno] [příjmení], jako provozovatel a pojistník žalovaný. Z uvedeného přehledu pojištění však nelze učinit závěr o vlastníku či provozovateli vozidla v období, o něž v řízení jde. 6. Žalobce žalovaného výzvou ze dne [datum] doporučeným dopisem vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu za období, kdy předmětné vozidlo nebylo pojištěno ([datum] do dne [datum]) a k úhradě nákladů na jeho mimosoudní vymáhání celkem v částce 1 535 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání opakovaně žalobcem vyzýván (upomínka ze dne [datum], II. upomínka ze dne [datum] včetně doručenky). Byla mu zaslána i předžalobní výzva ze dne [datum] právní zástupkyní žalobce, o čemž svědčí detailní informace k zásilkám a část poštovní knihy. 7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona (§ 1 odst. 2 písm. b) zákona). Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona. Dle § 4 odst. 2 zákona se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník či jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Užitím slovního spojení„ má se za to“ je zřejmé, že jde o vyvratitelnou právní domněnku, která platí, dokud není prokázáno, že vlastníkem či provozovatelem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v uvedeném registru. Žalovaný tvrdil, že není vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla. V registru silničních vozidel byla jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v daném období (a to až dosud) evidována osoba odlišná od žalovaného. Žalobce v řízení neprokázal, že by tato osoba v době, po kterou vozidlo dle sdělení pojišťovny nebylo pojištěno, nebyla vlastníkem či provozovatel předmětného vozidla, a že by touto osobou byl žalovaný. Z listin, které žalobce k důkazu předložil takový závěr učinit nelze, když údaje o vlastníku a provozovateli na nich uvedené se vztahují k období předcházejícímu a období následujícího po období, za které se žalobce domáhá zaplacení příspěvku ohledně nepojištěného vozidla. V souladu s § 4 odst. 2 zákona je tak třeba vycházet z domněnky, že vlastníkem a provozovatelem vozidla v daném období byla osoba takto zapsaná v registru silničních vozidel, kdy touto osobou byla [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaný. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaný byl povinen platit žalobci příspěvek spolu s poplatkem za mimosoudní uplatnění práva, jak se toho podanou žalobou domáhá. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný byl osobou pasivně legitimovanou v tomto řízení. 8. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. rozsudku podanou žalobu zamítnul, když uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému nebyl v řízení prokázán. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náklady řízení přitom představují paušální náhradu nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., 2 x 300 Kč, tj. celkem 600 Kč za podaný odpor a vyjádření k žalobě.