8 C 128/2021-26 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Manželka se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl manželství účastníků. Tvrdí, že účastníci uzavřeli manželství po delší známosti a jejich soužití před sňatkem probíhalo dobře. Po svatbě však účastníci zjistili, že jejich názory na společné soužití jsou zásadně rozdílné do té míry, že nebylo možné je vyřešit dohodou. Účastníci se postupně odcizovali, rozhodli se, že se rozejdou, a od dubna 2020 nesdílejí společnou domácnost. Obnovení jejich soužití již nelze očekávat. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci spolu žili v nesezdaném soužití po dobu asi jednoho roku a následně uzavřeli dne [datum] manželství před [stát. instituce], manželka jako svobodná, manžel jako rozvedený, když u něj šlo již o druhé manželství. Manželka vstupovala do manželství, neboť to pro ní vyplynulo ze situace, účastníci si z určitých důvodů vzájemně vypomohli a podle manželky mezi nimi asi byl nějaký citový vztah. Pro manžela bylo důvodem sňatku to, že manželku měl rád a přál si s ní trávit čas. Účastníci bydleli v podkrovním bytě v rodinném domě u rodičů manželky, kam se manžel za manželkou přistěhoval. Žily s nimi společně ještě 2 děti manželky z jejího předchozího vztahu. Z manželství účastníků se nenarodily žádné děti. V manželství účastníci zažívali krásné chvíle i konflikty. Oba účastníci jsou horkokrevní a velmi tvrdohlaví, a proto jejich soužití bylo občas divoké a vznikaly mezi nimi neshody, které se týkaly veškerých oblastí jejich společného života. Každý z účastníků měl vlastní názor a žádný nechtěl ustoupit, a v tomto přístupu se projevily jejich povahové vlastnosti. Účastníci se pokoušeli o problémech hovořit, manželka byla v komunikaci vstřícná, avšak jejich dohody nikdy dlouho vydržely. Intimně se účastníci stýkali do roku 2019. Po vánocích 2019 manžel začal občas přespávat jinde a postupně ustávalo společné hospodaření. K definitivnímu ukončení soužití a společného hospodaření došlo v dubnu 2020, kdy se manžel již natrvalo odstěhoval. Účastníci k sobě navzájem ztratili citový vztah a nepřejí si spolu žít. Manželka ani manžel neporušili manželskou věrnost. 4. V souladu s ustanovením § 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů, navrhl jim návštěvu manželské poradny a přerušení řízení, poukázal na krátkou dobu trvání manželství, doporučil účastníkům zvážit ještě rozvod manželství, a dotázal se na možnost nápravy vzájemných vztahů. Oba účastníci však všechny tyto možnosti odmítli a shodli se na tom, že žádná náprava jejich vztahů už nepřipadá v úvahu. Manželka uvedla, že doba trvání soužití manželů je sice krátká, avšak ona má již své životní zkušenosti, a každý z účastníků má nyní jiný směr, kterým se chce ubírat, a společná cesta není možná. Manžel v této souvislosti připomněl, že účastníci již delší dobu žijí odděleně a jejich společná cesta skončila. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Vztahy mezi manžely jsou upraveny v ust. § 687 odst. 1 a 2 občanského zákoníku tak, že manželé mají rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Podmínky rozvodu manželství jsou stanoveny v § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství. 6. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje nejméně od měsíce dubna 2020, tedy po dobu téměř 1 a půl roku, nesoulad, tedy rozvrat, který je již tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelně. 7. Soud v souladu s ustanovením § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že účastníkům se nepodařilo skloubit jejich rozdílné představy o společném životě do té míry, aby byli schopni vytvořit spokojené rodinné zázemí, které by bylo přijatelné pro každého z nich. Z důvodu svých neústupných povah se účastníci nedokázali dostatečně přizpůsobit jeden druhému, a nebyli ochotni k vzájemným kompromisům, které jsou však pro manželské soužití nezbytné. 8. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že veškeré zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, a proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. Soud ještě dodává, že nebylo možné postupovat podle § 757 občanského zákoníku. Účastníci sice předložili dohodu o úpravě vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a výživného pro dobu po rozvodu z 8. 4. 2021, tato však neobsahovala zákonem stanovené náležitosti. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníku.