4 C 404/2015-89 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným soudu dne 4. 11. 2015 se žalobkyně (její právní předchůdkyně [právnická osoba]) domáhala po žalované zaplacení částky 28 204 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 4. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet v pravidelných 16 měsíčních splátkách po 1 657 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 26 514 Kč. Dále tvrdila, že žalovaná uhradila pouze dvě splátky, tzn. celkem částku 3 320 Kč. Žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], výrokem IV., byla od placení zbytku pohledávek osvobozena. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Dne 18. 11. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalované, usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 2. 12. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a žalované bylo povoleno oddlužení. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 19. 8. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení a výrokem IV., byla žalovaná osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Výrok IV. nabyl právní moci dne 14. 9. 2021. Z protokolu o přezkumném jednání vedeném u Krajského soudu v [obec] dne 1. 2. 2016 a z přihlášky pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně svou pohledávku za žalovanou přihlásila do insolvenčního řízní, pohledávka byla popřena insolvenčním správcem co do pravosti. Z přípisu insolvenčního správce ze dne 25. 5. 2016 insolvenčnímu soudu bylo zjištěno, že správce vzal svůj opěrný úkon vůči přihlášce pohledávky za žalovanou zpět. 4. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit 5. Za situace, kdy z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná byla usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. 8. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], osvobozena od placení zbytku neuhrazených pohledávek a pohledávka žalobkyně vymáhaná v tomto řízení vznikla před rozhodnutím o úpadku žalované, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud konstatuje, že pokud dlužník (žalovaná) v insolvenčním řízení splní všechny podmínky povoleného oddlužení, pak jej insolvenční soud osvobodí od placení zbytku pohledávek tak, jako tomu bylo v posuzované věci. Zbývající část neuspokojených pohledávek sice automaticky nezaniká, existují nadále však pouze jako tzv. naturální obligace a v nalézacím řízení je již nelze přiznat. 6. Soud tedy žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítl (výrok I.) 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, avšak žaloba byla podána zjevně důvodně, kdy na majetek žalované bylo vedeno následně insolvenční řízení. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok II.).