41 C 130/2022-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 31. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 8. 9. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 8. 2016 uzavřela její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 7. 9. 2016. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, adresa, telefonní číslo a e-mailová adresa) na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], žalovaný uvedl heslo pro přístup do svého uživatelského profilu, když souhlas žalovaného s registrací a vstupem do uživatelského účtu byl podmíněn souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací a až po odsouhlasení byla registrace dokončena, a to zadáním bezpečností SMS. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru prostřednictvím veřejně dostupných databází jako, např. ISIR, CEE, BRKI a CRKI. Po prověření schválila poskytnutí úvěru žalovanému a částku 2 000 Kč poskytla. Dále uvedla, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 7. 9. 2016 Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Z listiny nazvané„ Potvrzení o odeslání finančních prostředků“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že odeslala částku 2 000 Kč žalovanému. 4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky internetové komunikace smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 2 000 Kč. Ke smlouvě náležely standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný měl úvěr splatit do 7. 9. 2016, pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla se žalovaným platně uzavřena. Žalobkyně v řízení předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu, která měla být uzavřena na dálku způsobem popsaným v žalobě. Usnesením ze dne 1. 8. 2022, č.j. 41 C 130/2022-23 byla žalobkyně vyzvána k označení důkazů k prokázání tvrzení ohledně a data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně v řízení žádná tvrzení neuvedla a nepředložila ani žádné důkazy o tom, že smlouva skutečně byla způsobem, popsaným žalobkyní v žalobě, uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si takto dohodly obsah smlouvy. 7. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovanému poskytla tvrzenou částku ve výši 2 000 Kč. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila potvrzení vytvořené právní předchůdkyní žalobkyně nazvané„ Potvrzení o odeslání finančních prostředků“. Z tohoto předloženého důkazu však soud nemohl mít za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému tvrzené finanční prostředky poskytla a že je žalovaný převzal. Uvedená listina (bez data a podpisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. 8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl tedy k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla smlouva o úvěru uzavřena a že na jejím základě poskytla žalovanému finanční prostředky. 9. Závěrem soud podotýká, že na základě tvrzení žalobkyně má soud za to, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neposoudila s náležitou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. S ohledem na výše uvedený právní závěr soudu, se prověřováním úvěruschopnosti žalovaného soud již blíže nezabýval. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).