33 C 321/2022-90 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 7. 12. 2022 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 214 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30. 11. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedla, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví k nemovitostem, které byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 3 860 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 6. 2022 a ve výroku III. určujícím splatnost vypořádacího podílu ve výši 3 860 000 Kč nabyl vykonatelnosti dne 3. 7. 2022. Žalovaný svoji povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, žalobkyně dne 8. 11. 2022 podala návrh na exekuci u Exekutorského úřadu Brno-město. Okresní soud Brno-venkov vydal pověření soudního exekutora k exekuci dne 11. 11. 2022, č. j. 19 EX 1863/2022-11. Žalovaný svoji povinnost splnil až dne 16. 11. 2022. Za dobu od 3. 7. 2022 do 15. 11. 2022 byl tedy žalovaný v prodlení. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému i jeho právnímu zástupci výzvu k plnění podle § 142 o. s. ř. k zaplacení částky 214 150 Kč do sedmi dnů od obdržení výzvy, na kterou však žalovaný nereagoval.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky je v rozporu s dobrými mravy. Zdůraznil, že žalobkyně se stala podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí na základě darovací smlouvy, kterou žalovaný žalobkyni daroval spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ předmětných nemovitostí, a to v době, kdy byla žalovaná manželkou žalovaného. Žalovaný navíc žalobkyni spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ponechal i přes to, že mohl vůči ní důvodně uplatnit odvolání daru, neboť žalobkyně byla žalovanému v době od roku 2014 či 2015 až do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků nevěrná. Konečně žalovaný namítl, že rozpor s dobrými mravy je dán i z toho důvodu, že ohledně určení data právní moci rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2022, č. j. 13 Co 195/2022-190 byla situace velmi nepřehledná a nejasná, neboť žalobce podal proti rozsudku soudu odvolání, které vzal podáním ze dne 10. 8. 2022 zpět, avšak na jeho opakované žádosti o vyznačení doložky právní moci bylo soudem reagováno negativně a rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího opatřená doložkami právní moci obdržel žalovaný až v průběhu měsíce listopadu poté, co bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2022, č. j. 13 Co 195/2022-190 odvolací řízení zastaveno. Žalovaný tak má za to, že v době od 3. 7. 2022 do 10. 8. 2022 fakticky nebyl ani jeden v prodlení, neboť po tuto dobu probíhalo ohledně předmětu sporu soudní řízení, které nebylo pravomocně ukončeno. Žalovaný fakticky nebyl v prodlení, resp. nemohl vědět, jestli je v prodlení či nikoliv ani poté, co vzal své odvolání proti rozsudku zpět, a to až do dne, kdy soud vyznačil na předmětný rozsudek doložku právní moci.3. V dalším písemném vyjádření ze dne 23. 3. 2023 žalovaný dále namítl, že spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech daroval žalobkyni po déletrvajícím naléhaní ze strany žalobkyně, která žalovanému neustále opakovala, že žije v nejistotě, že jí hrozí, že zůstane sama na ulici, a přitom žalovanému neustále vytýkala, že ji žalovaný nemá rád, když na ni spoluvlastnický podíl nechce převést. Uvedl, že české civilní právo dlouhodobě vychází z koncepce, že chování obdarovaného k dárci by mělo vyhovovat požadavkům dobrých mravů daleko více, než je tomu v případě jiných právních vztahů.4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.5. Dne 5. 12. 2008 zaslala žalobkyně žalobci e-mail, kde mj. uvedla: „jsme spolu přes rok a ty jsi měl dost času na to, abys mi dokázal, že to se mnou myslíš vážně… já jsem ti dala důkaz lásky úplně ten největší, co jsem mohla, vzdala jsem se všeho. Teď můžu skončit špatně a jsem si toho vědoma. … naivně jsem se domnívala, že některé věci jsou v partnerství samozřejmostí …, když jsme se s R. brali, tak jsme vůbec nemluvili ani nepřemýšleli o nějakých majetkových vztazích, bylo to pro nás samozřejmostí … kdybys lásku raději dokazoval skutky nebo slovy, udělal bys lépe … nemám nárok na nic ani na Vítka, a když se něco posere, tak zůstanu sama na ulici“…6. Dne 21. 3. 2009 uzavřeli účastníci manželství, jak bylo zjištěno z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2019, č. j. 5 C 252/2017-95.7. Dne 23. 10. 2009 uzavřeli účastníci darovací smlouvu, kterou žalobce jako dárce převedl do vlastnictví žalované jako obdarované spoluvlastnický podíl ve výši id. ½ k nemovitostem, a to k pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 13, pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e., pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. Nové Bránice, jak bylo zjištěno z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 (odst. 7 odůvodnění).8. Dne 13. 6. 2019 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2019, č. j. 5 C 252/2017-95, kterým které bylo rozvedeno manželství účastníků.9. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019, č. j. 13 Co 102/2019, 13 Co 103/2019-429 bylo zjištěno, že v řízení o žalobě žalobkyně proti žalovanému o výživné mezi manžely bylo o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 12. 2018, č. j. 7 C 178/2017-310 a usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2019, č. j. 7 C 178/2017-314 rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5 000 Kč měsíčně za dobu od 13. 6. 2019 do budoucna zrušen a řízení v této části zastaveno a v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5 000 Kč měsíčně za dobu od 3. 8. 2017 do 12. 6. 2019 změněn tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného v částce 5 000 Kč měsíčně za dobu od 3. 8. 2017 do 12. 6. 2019, byla zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že soud prvního stupně učinil takový závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně za trvání manželství navázala známost se svědkem , jméno FO, . Toto jednání shledal odvolací soud v rozporu s § 687 odst. 2 o. u., podle kterého jsou manželé povinni být si věrni a dovodil, že přiznání výživného by tak bylo v rozporu s § 2 odst. 3 o. z.10. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 29 C 43/2019 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 43/2019-153 bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem zapsaným na LV číslo , hodnota, pro obec a k. ú. Nové Bránice, a to k pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 13, pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e., pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. Nové Bránice (výrok I.), tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II.) a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu na nemovitostech částku ve výši 3 860 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výroky V. a VI. bylo uloženo každému z účastníků a nahradit České republice na účet Okresního soud Brno-venkov náklady řízení ve výši 5 016,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odst. 16 odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že pokud jde o povinnost žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl, pak soud stanovil žalovanému lhůtu v prodlouženém trvání jednoho měsíce, když prodlouženou lhůtu oproti zákonným třem dnům žalovaný žádal s odkazem na nutnost vyřízení hypotečního úvěru.11. Podáním ze dne 31. 5. 2022 podal žalovaný proti rozsudku odvolání, v němž namítal jednak, že uplatnil nárok na vypořádání spoluvlastnictví v širším slova smyslu, které soud nedůvodně označil za nepřípustné a jednak, že lhůta k plnění je nereálná, neboť žalovaný nebude schopen zajistit si financování dříve, než bude výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí s tím, že po právní moci rozsudku bude nutné nechat provést vklad vlastnického práva žalovaného k nemovitosti, což trvá jeden měsíc, a teprve poté bude žalovaný moci uzavřít úvěrové smlouvy a nemovitost zastavit. Žádostí ze dne 3. 6. 2022 požádal žalovaný o vyznačení doložky právní moci na rozsudku, a to ve výrocích I., II., IV., V. a VI. Přípisem soudu ze dne 17. 6. 2022 bylo žalovanému sděleno, že rozsudek v těchto výrocích dosud nenabyl právní moci, neboť do výroku III. bylo podáno odvolání, přičemž v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou výroky týkající se merita věci neoddělitelné a rozsudek tak