34 C 63/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 24.684,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 233,32 Kč za dobu od 25.7.2022 do 16.8.2022 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.684,50 Kč za dobu od 17.8.2022 do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky žalobce, přičemž fyzický podpis smlouvy byl nahrazen SMS kódem. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 774,50 Kč. Dluh ve výši 24.684,50 Kč je složen z jistiny ve výši 19.225,50 Kč, úroků ve výši 2.940 Kč, poplatků 660 Kč a 199 Kč, nákladů na vymáhání 660 Kč a smluvních pokut ve výši 1.000 Kč. 2. Podáním ze dne 17.3.2023 žalobce na výzvu soudu uvedl tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle názoru žalobce lze vycházet z žalobcem vytvořeného statistického modelu, při kterém jsou využívány bankovní a nebankovní registry a dále jsou údaje od klientů porovnávány s částkami životního minima dospělého člena domácnosti a rovněž s měsíčními náklady domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu. Odbornost posouzení žalobce dovozuje z využití„ sofistikovaného scoringového modelu“. Dále žalobce doplnil argumentaci ohledně uzavření smlouvy. Dle tvrzení žalobce byla smlouva uzavřena prostřednictvím webového rozhraní a jako taková je opatřena elektronickým podpisem. Předmětnou smlouvu může klient do samotného podpisu kdykoliv zrušit nebo částečně změnit, jakékoliv nejasnosti může konzultovat s pracovníky žalobce. Žalobce podrobně popsal jednotlivé SMS zprávy zasílané žalovanému a navrhl, aby soud učinil dotaz na poskytovatele elektronických komunikací ohledně IP adresy a uživatele předmětného telefonního čísla. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne 24.4.2023 se nedostavil. 4. Po provedení dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. 5. Žalobce soudu k důkazu předložil formulář a úvěrovou smlouvu, dále sazebník poplatků. Předložená smlouva ale neprokazuje, že by ji žalovaný uzavřel. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace (webového rozhraní), z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Totožný závěr soud přijal ohledně kopií občanského průkazu žalovaného. 6. Z potvrzení o platbě ve spojení s výpisem z účtu a se sdělením banky ohledně majitele účtu a tabulky označené jako opis proplacení smlouvy vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 27.1.2022 žalobcem poukázána částka 20.000 Kč. Platba se shoduje částkou, datem, variabilním symbolem a ID symbolem platby. Ze samotného zaslání částky nicméně nelze učinit závěr, že by smlouva byla žalovaným uzavřena, natož o podmínkách, za nichž by se tak stalo. Uzavření smlouvy neprokazuje tabulka označená jako„ printscreen“. 7. Dopisem ze dne 4.4.2022 měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 5.931 Kč a dopisem ze dne 22.5.2022 k úhradě částky 24.555 Kč do 14 dnů od vystavení dopisu, tedy do 6.6.2022, doklady o odeslání prokazují odeslání dopisů, porovnáním čísla zásilky dopisu dle podacích archů ze dne 22.5.2022 v aplikaci pošty lze dospět k závěru o doručení zásilky žalovanému. Předžalobní výzvou ze dne 24.6.2022 vyzval žalobce prostřednictvím právního zástupce žalovaného k úhradě částky 24.684,50 Kč před podáním žaloby. 8. K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy předložil žalobce úvěrovou kartu klienta a dále potvrzení (č.l. 64), ve kterém je uveden příjem žalovaného 30.000 Kč. Ohledně nákladů jsou uvedeny stávající splátky jiným společnostem ve výši 9.291 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného na bydlení jsou určeny dle statistických údajů ve výši 7.974 Kč, nikoliv tedy dle skutečných žalovaným doložených výdajů. Konkrétní náklady a běžné výdaje žalovaného (například spojené s bydlením apod.) uvedeny nejsou. Uvedeny jsou výdaje domácnosti ve výši 4.000 Kč bez bližší specifikace či doložení této výše a dále částka životního minima ve výši 3.550 Kč v případě žalovaného a 6.750 Kč v případě domácnosti. 9. Dle tabulky úhrad provedl žalovaný platbu ve výši 774,50 Kč. 10. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 14. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. 19. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Žalobce zjevně neposuzoval konkrétní výdajovou stránku žalovaného ve vztahu ke zjištění alespoň běžných pravidelných výdajů žalovaného, jako jsou náklady na bydlení, energie či běžnou spotřebu. Údaje v tabulkách poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného, když je vycházeno pouze ze statistických částek. Pokud žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel namísto skutečných údajů ohledně příjmové, výdajové a majetkové situace žalovaného z částek statistických údajů, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a pouze formální (v tomto směru srov. totožně závěry rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.12.2021, sp. zn. 27 Co 12/2020). V tomto směr