41 C 31/2023-53 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne14. 6. 2021, ve znění doplnění žaloby z 10. 3. 2023 a částečného zpětvzetí žaloby u jednání soudu dne 27. 4. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 4. 2019 její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 14ti měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, a to společně s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 859 Kč a úhradou za umožnění splátek v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 37 184 Kč. Dále uvedla, že žalovaný uhradil pouze částku 2 700 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2020. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 17 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a dále úrok z prodlení v zákonné výši od 24. 11. 2020 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaný předložil Pracovní smlouva a výplatní pásky). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 20 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14 týdenních splátkách ve výši 2 656 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a poplatkem za inkaso splátek ve výši 3 600 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 37 184 Kč. 5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 2 700 Kč. 6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2020, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020. 7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 23. 11. 2020. 8. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši příjmu v částce 19 700 Kč a výši měsíčních výdajů 2 500 Kč (bydlení a energie) a 3 500 Kč (doprava, jídlo). 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 4. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14ti týdenních splátkách ve výši 2 656 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a poplatkem za inkaso splátek ve výši 3 600 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 37 184 Kč. Žalovaný uhradil částku 2 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. 11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná. 13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 10. 4. 2019, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr ze stejného dne, jako byl den poskytnutí úvěru a tyto informace byly ověřovány nahlédnutím do veřejných registrů. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatními páskami. 14. Za situace, kdy žalobkyně vzala u jednání žalobu částečně zpět, co do sjednaného příslušenství a smluvní pokuty a požadovala po žalovaném zaplacení dlužné částky na základě bezdůvodného obohacení, soud se již blíže nezabýval řádným prověřením úvěruschopnosti žalovaného. Za situace, kdy v řízení bylo smlouvou o úvěru prokázáno, že žalovaný částku 20 000 Kč převzal v hotovosti, soud žalobě, co do částky 17 300 Kč (rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou úvěru) vyhověl (výrok I.). 15. V případě požadovaného úroku z prodlení soud postupoval ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě, týkající se vydání bezdůvodného obohacení, z něhož vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, když nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácení zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, a proto žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení dosud nevznikl. Na základě této skutečnosti soud, výrokem II., žalobu, co do úroku z prodlení zamítl. 16. Na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, postupoval soud podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v této části zastavil výrokem III. řízení zastavil. 17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.), bylo rozhodnuto podle 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 14 475 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 1 588 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 12 886,50 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3 a půl úkonu právní služby po 2 700 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony celkem) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 10 650 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 2 236,50 Kč na částku 12 886,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).