34 C 400/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.934 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu 1.107 Kč. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 12.300 Kč, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Žalobce poskytl žalovanému úvěr 12.300 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek žalobce. Úvěr čerpal žalovaný bezhotovostně na svůj bankovní účet. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, čímž žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Zástupce žalobce ani žalobce se k jednání soudu dne [datum] nedostavili. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a všeobecné obchodní podmínky včetně sazebníku. Ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by tato smlouva byla uzavřena žalovaným, jelikož není žalovaným podepsána. Obchodní podmínky neprokazují, že by žalovaný byl s touto listinou seznámen či s ní vyslovil souhlas. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. K totožnému závěru soud dospěl ohledně žalobcem předloženého formuláře informací na č.l. 29-30 spisu. Žalobce předložil výzvu k úhradě, absentuje však doklad o doručení žalovanému. Pokud žalobce předložil listiny označené jako posuzování úvěruschopnosti a tabulky k posouzení úvěruschopnosti, neučinil z nich soud pro věc žádné relevantní závěry, když v prvé řadě nebylo v řízení prokázáno uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. Dále žalobce předložil přehled bankovních transakcí a listinu označenou jako ověření totožnosti, z těchto listin však není patrné, kdo je majitelem účtu, na který měla být údajně částka 12.300 Kč poukázána. Uvedené listiny představují stručnou tabulku, vytvořenou patrně samotným žalobcem, nikoliv výpis z účtu či jinou věrohodnou listinu prokazující zaslání konkrétní finanční částky konkrétně identifikované osobě. Dle sdělení banky byla dne [datum] uhrazena částka 12.300 Kč z účtu žalobce na účet žalovaného. K jednání soudu dne [datum] se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným, doručení výzvy žalovanému a případně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. S ohledem na prokázání poskytnutí částky 12.300 Kč žalovanému soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně splatnosti této částky vycházel soud z doručení žaloby žalovanému, když žalobce nepředložil žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo doručení předžalobní výzvy. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], dlužná částka se stala splatnou dne [datum] a ode dne [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou, žalobci proto od tohoto dne náleží právo na úrok z prodlení v zákonné výši. Soud proto přiznal žalobci právo na úhradu částky 12.300 Kč s úrokem z prodlení od [datum] (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 60 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 12.421,31 Kč), neúspěšný ohledně 40 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 8.162,26 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 2.252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 20 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 450,40 Kč. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa (např. ve věcech vedených pod sp. zn. 34 C 306/2022 nebo 34 C 182/2023). V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.