8 C 407/2023-29 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Oba manželé se domáhají vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl jejich manželství. Tvrdí, že do manželství vstoupili po zralém uvážení a zpočátku vedli standardní manželský život. Postupně však z důvodu rozdílných povah a zájmů účastníků došlo mezi nimi k odcizení. Účastníci spolu nežijí jako manželé od května 2022, kdy se manželka ze společné domácnosti odstěhovala. Manželství je tak pouze formálním svazkem, a je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že za žádných okolností nelze obnovení manželského soužití již očekávat.2. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci spolu nejprve žili v nesezdaném soužití po dobu několika let a manželství uzavřeli dne , datum, před , Anonymizováno, , oba jako svobodní. Učinili tak proto, neboť se měli rádi, bylo jim spolu dobře a hodlali v tom pokračovat. Z manželství se narodily 2 děti, a to dne , datum, nezletilá , jméno FO, a dne , datum, nezletilý , jméno FO, . Nejprve účastníci bydleli asi 2 a půl roku v nájemním bytě, a začátkem roku 2017 se přestěhovali do rodinného domu v , adresa, . Manželství bylo spokojené do doby druhého těhotenství manželky, přibližně do poloviny roku 2017. Poté se názory účastníků začaly rozcházet a jejich hlavní neshody spočívaly v tom, že manželka začala inklinovat k vegetariánství a následně k veganství. Manžel se snažil toto tolerovat, rodina měla vegetariánský a následně veganský jídelníček. V roce 2018 až 2019 se manželka už celkově přiklonila k veganství a účastníci se rozcházeli v názorech na důvody veganství a na vztah k zvířatům. Pokoušeli se tyto problémy řešit, mnohokrát spolu o tom diskutovali, navštívili manželskou poradnu i kněze, avšak nebyli schopni nalézt společnou cestu. V létě 2020 manželka odletěla za kamarádem do , Anonymizováno, , a po jejím návratu manželovi sdělila, že to bylo více než kamarádství. Manžel od té doby cítil ve vztazích mezi účastníky zlom, a v září 2020 na výletě mu již připadalo, že manželka se od něj oddělila. Okolo Vánoc 2020 manželka znovu letěla do , Anonymizováno, , což pro manžela znamenalo ukončení vztahu s manželkou. Účastníci se intimně stýkali do roku 2020. Vztah manželky k jinému muži zpočátku odpovídal přátelství, toto se však později začalo postupně prolínat do citového vztahu a známosti, jejíž počátek manželka časově ohraničila začátkem roku 2022. Tato známost manželky s jiným mužem skončila koncem roku 2023. Účastníci již v roce 2021 postupně hledali praktické řešení jejich rozchodu včetně následné péče o jejich děti. Společně hospodařili a bydleli do května 2022, když v polovině téhož měsíce se manželka odstěhovala. Manželka má k manželovi citový vztah pouze jako k otci jejich dětí, manžel k manželce ještě má trošku citový vztah. Ani manželka ani manžel si však již nepřejí spolu žít. Manžel na konci roku 2023 měl krátkou známost s jinou ženou.3. V souladu s ust. § 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů, navrhl jim návštěvu manželské poradny a přerušení řízení, poukázal na církevní formu uzavření sňatku, na význam zachování manželství pro nezletilé děti, a dotázal se na možnost nápravy vzájemných vztahů a odpuštění. Oba účastníci však tyto možnosti odmítli a shodli se na tom, že se oba dlouhou dobu snažili, avšak nyní již každý z nich má vlastní cestu, účastníci se od sebe vzdalují a žádná náprava jejich vztahů už nepřipadá v úvahu.4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Vztahy mezi manžely jsou upraveny v ust. § 687 odst. 1 a 2 občanského zákoníku tak, že manželé mají rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Podmínky rozvodu manželství jsou stanoveny v § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství.5. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje od měsíce května 2022, tedy po dobu necelých 2 let, hluboký nesoulad, tedy rozvrat, kterým je již tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití již nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelně.6. Soud v souladu s ust. § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že účastníkům se nepodařilo skloubit jejich rozdílné představy o společném životě do té míry, aby byli schopni vytvořit spokojené rodinné zázemí, které by bylo přijatelné pro každého z nich. Tato rozdílnost spočívala zejména v tom, že manželka v průběhu manželství se přiklonila k vegetariánství a následně k veganství. Další příčinou rozvratu manželství byl vztah manželky k jinému muži, který byl nejprve od roku 2020 pouze v rovině přátelství, ale následně přerostl v citový vztah a známost, která trvala od začátku roku 2022 do konce roku 2023. Toto porušení manželské věrnosti ze strany manželky silně zasáhlo vztah mezi manžely, tento zcela narušilo do té míry, že účastníci v něm nebyli schopni pokračovat. Na konci roku 2023 měl manžel krátkou známost s jinou ženou, bylo to však již v době, kdy účastníci spolu nežili přibližně 1 a půl roku.7. Poměry nezletilých dětí účastníků v době po rozvodu byly před tímto rozhodnutím pravomocně upraveny, jak vyžaduje ust. § 755 odst. 3 občanského zákoníku. Stalo se tak rozsudkem zdejšího soudu z , právnická osoba, , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, . Citovaným rozsudkem soud schválil dohodu účastníků, podle níž byli nezletilá , jméno FO, i nezletilý , jméno FO, pro dobu po rozvodu svěřeni do společné péče účastníků a účastníkům nebylo výživné na děti stanoveno.8. Ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku byl soud ještě povinen zkoumat, zda rozvod manželství není v rozporu se zájmem nezletilých dětí, který je dán zvláštními důvody, přičemž tento zájem nezletilých dětí na trvání manželství soud zjišťoval také dotazem u opatrovníka dětí, který jim byl ustanoven v řízení opatrovnickém. V této souvislosti je třeba především uvést, že pro nezletilé děti je nejvhodnější, když vyrůstají v úplné rodině, v níž existují dobré a pevné vzájemné rodinné vztahy, aby tak děti měly jistotu ve stabilním rodinném zázemí, které je tak důležité pro jejich harmonický fyzický a psychický vývoj. Pokud však manželé, tedy rodiče nezletilých dětí, v důsledku narušených vzájemných vztahů nejsou schopni klidné rodinné zázemí vytvořit a nejsou ochotni manželské soužití obnovit, je situace odlišná. Ohledně obou nezletilých dětí soud z výpovědí účastníků v tomto řízení a ze zprávy kolizního opatrovníka dětí v opatrovnickém řízení, města , adresa, , zjistil, že od faktického rozchodu účastníků v květnu 2022 pečují oba účastníci o děti společně. Tato společná péče probíhá tak, že děti bydlí 1 týden u manželky a 1 týden u manžela, a takto se vždy po jednom týdnu střídají. Střídání bylo , právnická osoba, účastníků.9. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že veškeré zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, a proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl.10. Soud dodává, že nebylo možné postupovat podle § 757 občanského zákoníku, jak účastníci navrhli. Účastníci sice předložili dohodu o vypořádání společného jmění, společného bydlení pro dobu po rozvodu a vyživovací povinnosti ze dne 2. 2. 2024, tato však neobsahovala zákonem stanovené náležitosti.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.