8 C 437/2023-22 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Manželka i manžel se domáhají vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl jejich manželství. Tvrdí, že jejich soužití bylo zpočátku šťastné, avšak postupně zjistili, že jejich představy ohledně společné budoucnosti nejsou nadále slučitelné s ohledem na rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a názory na vedení společné domácnosti. Mezi účastníky došlo k citovému odcizení, aniž by přetrvávající problémy byly jakkoli řešeny. Manželé spolu nežijí od ledna 2021, nevedou manželské a rodinné společenství ani společnou domácnost. 2. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci spolu nejprve žili v nesezdaném soužití po dobu asi 4 let u manželových rodičů. Sňatek uzavřeli z oboustranné lásky dne [datum] před [stát. instituce], oba jako svobodní. Z jejich manželství se dne [datum] narodily 2 děti, a to nezletilá [jméno] [celé jméno manželky] a nezletilá [jméno] [celé jméno manželky]. Účastníci si pořídili vlastní bydlení a žili v rodinném domě. Jejich soužití bylo spokojené do května 2021 a do té doby dokázali drobnější problémy vyřešit. Následně však se objevily potíže závažné, které pramenily z rozdílnosti názorů účastníků na výchovné postupy k dětem, a účastníci se postupně odcizili po fyzické stránce. Manžel v květnu až červnu 2021 navázal známost s jinou ženou. Účastníci se pokoušeli problémy řešit, na návrh manžela navštívili manželskou poradnu, což jim však nepomohlo. Intimně se účastníci nestýkají nejméně od června 2021. Společné hospodaření začalo ustávat od května 2021, kdy většinou se doma zdržoval pouze jeden z nich, aby minimalizovali společný čas. Od října 2022 spolu již účastníci nehospodaří vůbec a ani spolu nebydlí, když manželka se odstěhovala. Manželka už k manželovi ztratila citový vztah a oba účastníci si už nepřejí spolu žít. Vztah manžela k jiné ženě skončil v září až v říjnu 2023 a zbyl z něj pouze vztah kamarádský. Manželka má od října 2023 známost s jiným mužem, a s tímto vztahem počítá do budoucna. 3. V souladu s ust. § 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů, navrhl jim návštěvu manželské poradny a přerušení řízení, poukázal na význam zachování manželství pro nezletilé děti a dotázal se na možnost nápravy vzájemných vztahů a odpuštění. Oba účastníci však všechny tyto možnosti odmítli a shodli se na tom, že jejich vzájemné vztahy už napravit nelze. Žijí odděleně už 2 a půl roku a oba jsou si vědomi toho, že obnovení soužití již nepřipadá v úvahu. Oba zjistili, že je lepší, když žijí odděleně s tím, že budou nadále pečovat o jejich děti. Manžel doplnil, že manželka si prošla těžkým obdobím, nyní má svůj klid a nový vztah, a nebylo by správné jí tento stav narušovat. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Vztahy mezi manžely jsou upraveny v ust. § 687 odst. 1 a 2 občanského zákoníku tak, že manželé mají rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Podmínky rozvodu manželství jsou stanoveny v § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství. 5. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje od měsíce října 2021, tedy po dobu více než 2 a čtvrt roku, hluboký nesoulad, tedy rozvrat, který je již tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření a zachování manželství lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelně. 6. Soud v souladu s ust. § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že účastníkům se nepodařilo skloubit jejich rozdílné představy o společném životě, zejména ohledně výchovy jejich dětí, do té míry, aby byli schopni vytvořit spokojené rodinné zázemí, které by bylo přijatelné pro každého z nich. Další závažnou příčinou rozvratu manželství bylo porušení manželské věrnosti na straně manželově, který od května až června 2021 udržoval známost s jinou ženou po dobu více než 2 let. Tato skutečnost vztah mezi manžely hluboce zasáhla a vážně narušila. I když manžel tento vztah na podzim 2023 ukončil, přibližně ve stejnou dobu porušila manželskou věrnost i manželka, přičemž její vztah s jiným mužem trvá od října 2023 dosud. 7. Poměry nezletilých dětí účastníků v době po rozvodu byly před tímto rozhodnutím pravomocně upraveny, jak vyžaduje ustanovení § 755 odst. 3 občanského zákoníku. Stalo se tak rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 4. 3. 2022. Citovaným rozsudkem soud schválil dohodu účastníků, podle níž byly obě nezletilé děti pro dobu po rozvodu svěřeny do společné péče rodičů, manžel se zavázal platit na výživu [role v řízení] [jméno] [částka] měsíčně a na výživu [role v řízení] [jméno] tutéž částku měsíčně, a manželce výživné na nezletilé děti nebylo stanoveno. 8. Ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku byl soud ještě povinen zkoumat, zda rozvod manželství není v rozporu se zájmem nezletilých dětí, který je dán zvláštními důvody, přičemž tento zájem nezletilých dětí na trvání manželství soud zjišťoval také dotazem u opatrovníka dětí, který jim byl ustanoven v řízení opatrovnickém. V této souvislosti je třeba především uvést, že pro nezletilé děti je nejvhodnější, když vyrůstají v úplné rodině, v níž existují dobré a pevné vzájemné rodinné vztahy, aby tak děti měly jistotu ve stabilním rodinném zázemí, které je tak důležité pro jejich harmonický fyzický a psychický vývoj. Pokud však manželé, tedy rodiče nezletilých dětí, v důsledku narušených vzájemných vztahů nejsou schopni klidné rodinné zázemí vytvořit a nejsou ochotni manželské soužití obnovit, je situace odlišná. Ohledně obou nezletilých dětí soud z výpovědí účastníků v tomto řízení i v opatrovnickém řízení a ze zprávy kolizního opatrovníka dětí v opatrovnickém řízení, [územní celek], zjistil, že od faktického rozchodu účastníků v říjnu 2021 pečují oba účastníci o děti na základě vzájemné domluvy operativně podle pracovního vytížení a potřeb dětí tak, aby v průběhu 1 měsíce děti byly stejný čas u matky i u otce. Střídání probíhá v cyklu 2-2-3 dny s tím, že celý víkend děti tráví u jednoho z rodičů. Děti si na tento systém zvykly a potíže se u nich neprojevily. Účastníci se dohodli, že si nebudou platit výživné na děti, a dokáží se na všem ohledně péče o děti spolu dohodnout. Ze zprávy [územní celek] z [datum], kterou soud vyžádal podle výše citovaného ustanovení, vyplývá, že opatrovníkovi nejsou známy žádné skutečnosti, které by měly bránit v rozvodu manželství účastníků. Podle opatrovníka za současné situace již není zájem nezletilých dětí na trvání manželství rodičů. 9. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že veškeré zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, a proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 10. Soud dodává, že nebylo možné postupovat podle § 757 občanského zákoníku, jak účastníci navrhli. Nebyla totiž splněna 1 z podmínek citovaného ustanovení spočívající v tom, že manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Účastníci sice předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení ze dne 15. 12. 2023, tato však neobsahovala zákonem stanovené náležitosti. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.