41 C 241/2025-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 26. 8. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 18. 11. 2025, žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 192 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 1. 2023 její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 14ti měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, a to společně s úrokem ve výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 385 Kč a úhradou za umožnění splátek v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 18 592 Kč. Dále uvedla, že žalovaný uhradil pouze částku 8 400 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 12. 3. 2025. V doplnění žaloby žalobkyně vzala žalobu částečně zpět do smluvní pokuty ve výši 502,16 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 14 689,84 Kč, kapitalizovaný úrok v částce 568,59 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 096,48 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 5 827,92 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 6 004,11 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaný předložil (výpis z bankovního účtu).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 12. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve 10 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 385 Kč a úhradou za umožnění splátek v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 18 592 Kč.5. Žalovaný uhradil částku 8 400 Kč, toto bylo zjištěno také z interního výpisu z databáze právní předchůdkyně žalobkyně.6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 12. 3. 2025, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 4. 2025.7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 17. 7. 2025.8. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem je představován invalidním důchodem ve výši 13 921 Kč a měsíční výdaje činí celkem 6 360 Kč (bydlení a energie ve výši 1 500 Kč, doprava a jídlo 4 860 Kč). Příjem žalovaného byl ověřen z výpisu z bankovního účtu.9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 12. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14ti měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 385 Kč a úhradou za umožnění splátek v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 18 592 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru.10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 27. 12. 2023, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr ze stejného dne, jako byl den poskytnutí úvěru a tyto informace byly ověřovány nahlédnutím do veřejných registrů. Příjem žalovaného byl ověřen výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalovaného ověřovány nebyly, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný.14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze , právnická osoba, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů, ohledně obvyklých měsíčních výdajů, v daném případě nemohlo dojít.16. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.17. Soud konstatuje, že z úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, a proto žalobkyni náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení, a to ve výši 1 600 Kč (tzn. ponížené o uhrazenou částku 8 400 Kč) a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, kterým je den následující po uplynutí lh