41 C 248/2025-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 12. 6. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 25. 11. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 693,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ) poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 133,19 Kč (39 115,19 Kč na jistině a 1 018 Kč na poplatcích) a žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze částku 15 833 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná dostala se splácením do prodlení, a proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 28 211,62 Kč, která představuje dlužnou jistinu, částku 482,30 Kč za nesplacené poplatky, kapitalizovaný nesplacený smluvní úrok v částce 3 258,80 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 28 211,62 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 693,92 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Závěrem tvrdila, že žalovaná dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr. Uvedla, žalovaná v žádosti uvedla výši měsíčního příjmu v částce , částka, . Výši výdajů právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala s minimálními náklady na bydlení a ukazatelem minimálního disponibilního příjmu. , právnická osoba, učinila dotaz na záznamy o žalované v registru SOLUS a lustrovala ji v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z žádosti (smlouvy o úvěru č. , hodnota, ) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, současně se smluveným úrokem ve výši 23,76 % ročně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, základní info o úvěru a sazebník. Výpisem z interní databáze žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně evidovala čerpání úvěru žalovanou, hrazené splátky, včetně výši splaceného úroku a výši zůstatku dluhu.5. Přípisem ze dne 27. 10. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dne 25. 11. 2024.7. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 25. 3. 2025.8. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo zjištěno z úvěrové zprávy (před poskytnutím předmětného úvěru splácela žalovaná úvěr se splátkou , částka, měsíčně). Žalovaná uvedla výši příjmu , částka, měsíčně. Výši výdajů žalovaná uvedla v částce , částka, , žalobkyně při využití statistických modelů vyšla z výše nákladů , částka, měsíčně.9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši 39 115,19 Kč na bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5% z dlužné částky, současně se smluveným úrokem ve výši 23,76% ročně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, základní info o úvěru a sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované z informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr. Výši výdajů právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala s minimálními náklady na bydlení a ukazatelem minimálního disponibilního příjmu. , právnická osoba, učinila dotaz na záznamy o žalované v registru SOLUS a lustrovala ji v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí.10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.14. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr. Žalobkyně uvedla, že výši příjmu žalovaná sdělila v částce , částka, měsíčně, výši výdajů v částce , částka, a právní předchůdkyně žalobkyně při využití statistických modelů vyšla z výše nákladů , částka, měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet úvěrovou splátku.16. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze , právnická osoba, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše měsíčních výdajů žalované, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalované, např. podložené výdaje spojené, např. s placením energií, dopravou apod.17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv p