11 C 42/2024-46 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, je neplatné. Uvedla, že na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, byl mezi žalobkyní a žalovaným jako zaměstnavatelem založen pracovní poměr na dobu neurčitou, žalobkyně pracovala , datum, ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , po celou dobu bez jediné výtky ze strany zaměstnavatele, spolehlivě a v zájmu zaměstnavatele a jeho dobrého jména, práci považovala za své poslání. Dne , datum, žalobkyně obdržela od zaměstnavatele okamžité zrušení pracovního poměru s odkazem na ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce pro porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V této listině jí bylo vytýkáno, že svému přímému nadřízenému, řediteli organizace , tituly před jménem, , Anonymizováno, , do dne , datum, „, jméno FO, “. , datum, . Okamžité zrušení pracovního poměru považuje žalobkyně za neplatné, neboť svým jednáním neporušila zákonné povinnosti, jak tvrdí žalovaná (navíc z okamžitého zrušení pracovního poměru není ani jednoznačně patrno, o které konkrétní zákonné povinnosti by se mělo jednat). Zaměstnavatel pravděpodobně mínil oznamovací povinnost zaměstnance vůči zaměstnavateli, nicméně zákoník práce tuto povinnost výslovně nikterak v ustanoveních § 301 a § 303 nezmiňuje a ani neupravuje lhůtu, do které by měl zaměstnanec s konkrétní událostí zaměstnavatele obeznámit. Žalobkyně naopak řádně plnila své povinnosti vyplývající z její vedoucí pozice, situaci vyřešila obratem , Anonymizováno, , jméno FO, ). Žalobkyně řešila situaci diskrétně tak, aby nebylo poškozeno dobré jméno a oprávněné zájmy zaměstnavatele. Žalobkyně oznámila dne , datum, zaměstnavateli, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že trvá na dalším zaměstnávání. Vzhledem k trvajícímu postoji zaměstnavatele přes četné pokusy o mimosoudní řešení situace je však žalobkyně nucena řešit celou situaci soudní cestou.Anonymizovaný odstavec3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav.4. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala u žalovaného od , datum, na pozici , Anonymizováno, a ode dne , datum, byla jmenována , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru bylo zjištěno, že bylo dne , datum, adresováno a předáno na základě podpisů obou stran žalovaným jako zaměstnavatelem žalobkyni. Bylo v něm uvedeno, že v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel se žalobkyní okamžitě ruší pracovní poměr, neboť žalobkyně porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a to konkrétně tak, že, datum, . Uvedeným jednáním žalobkyně obešla svého nadřízeného a poškodila dobré jméno organizace.“.6. Dopisem ze dne , datum, doručeným žalovanému dne , datum, žalobkyně oznámila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, neboť považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné.Anonymizovaný odstavec8. Žalobkyně navrhla z procesní opatrnosti provedení důkazu svojí účastnickou výpovědí, žalovaný navrhl svoji účastnickou výpověď „k intenzitě, resp. ke všem skutečnostem, které jsou uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru“, soud tyto důkazy neprovedl, jednak proto, že nebyla jasně označena tvrzení, která mají být těmito důkazy prokázána, a která nelze prokázat jinak, a jednak proto, že shora uvedený skutkový stav byl mezi stranami nesporný a provedení těchto důkazů je proto zcela nadbytečné.9. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.10. Podle § 72 neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.11. Soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby z hlediska ustanovení § 72 zákoníku práce a dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, neboť k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením mělo v daném případě dojít dne , datum, a žaloba byla podána dne , datum, . Žalobkyně oznámila bez zbytečného odkladu žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného od , datum, a že jí bylo dne , datum, doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného jako jejího zaměstnavatele. Stěžejním pro posouzení sporu bylo posouzení určitosti okamžitého zrušení pracovního poměru po formální stránce z hlediska ustanovení § 60 zákoníku práce a dále intenzity porušení povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci.12. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemně, jinak se k němu nepřihlíží.13. Ustanovení § 60 zákoníku práce po formální stránce upravuje podmínky platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru tak, že v něm skutkově musí být vymezen jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Jak dovodil Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, u důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (obdobně např. Nejvyšší soud v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, -II). Z uvedeného požadavku vyplývá nejen to, že v okamžitém zrušení pracovního poměru má být popsáno vytýkané jednání nebo opomenutí zaměstnance po skutkové stránce, tj. co, kdy, kde a kým se konkrétně odehrálo, ale také z něj musí vyplývat, která konkrétní povinnost měla být tímto jednáním podle názoru zaměstnavatele zaměstnancem porušena, aby ani toto tvrzení nebylo možné zaměnit s jiným či doplnit o další povinnosti. Při přezkumu určitosti okamžitého zrušení pracovního poměru proto soud vychází právě a jen z jeho písemného obsahu, neboť i soud je vázán skutkovým vymezením důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru a jen tyto je oprávněn přezkoumat. V daném případě je skutkově přesně popsán skutkový děj, k němuž mělo dojít, a žalobkyni je vytýkáno, že „do pátku , datum, neoznámila svém nadřízenému protiprávní jednání své podřízené, tím obešla svého nadřízeného a poškodila dobré jméno organizace“. V části, v níž je žalobkyni vytýkáno poškození dobrého jména organizace, je okamžité zrušení pracovního poměru nepochybně zcela neurčité, neboť v něm není uvedeno, jakým způsobem mělo být v důsledku jednání žalobkyně dobré jméno organizace poškozeno, jaký mělo mít její jednání škodný následek pro organizaci, či jakým způsobem se toto konkrétní jednání žalobkyně mělo negativně projevit na pověsti organizace. Pokud jde o vytýkané „obejití nadřízeného“, jde zřejmě o téže pochybení jako neoznámení jednání podřízené pracovnice, nicméně i v této části se soud domnívá, že je okamžité zrušení pracovního poměru neurčité, neboť zde není uvedeno, jaké konkrétní ustanovení ať už zákoníku práce či nějakého vnitřního smluvního předpisu má být tímto jednáním porušeno. Uvedení toho, který zákon, v jakém ustanovení, či který smluvní předpis a v jakém ustanovení měl být neoznámením jednání podřízené (navíc ve lhůtě do , datum, ) porušen je totiž podstatné i z hlediska zkoumání intenzity porušení pracovních povinností, a není možné tyto skutečnosti následně doplňovat či rozšiřovat (jak činí žalovaný a jak je správně namítáno ze strany žalobkyně). Soud proto dospěl k závěru, že vymezení konkrétní porušené povinnosti není v okamžitém zrušení pracovního poměru z , datum, uvedeno dostatečně určitě a že v tomto směru nemůže tato listina podle § 60 zákoníku práce obstát.14. I pokud by však soud dospěl k závěru o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru z , datum, je dostatečně určité a platné, je žaloba důvodná i proto, že případné porušení pracovních povinností ze strany žalobkyně nedosahuje potřebné intenzity podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.15. Předpokladem pro způsob skončení pracovního poměru je zaměstnancovo porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, jde o výjimečný způsob skončení pracovního poměru, k němuž má být přistoupeno pouze ve výjimečných případech zvlášť hrubého porušení pracovních povinností zaměstnancem. Ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena př