15 C 74/2024-84 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 11. 2023 do zaplacení. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 s původním věřitelem a postupitelem , jméno FO, který po zkoumání úvěruschopnosti klienta uzavřel s žalovaným dne 29. 11. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.ferratum.cz) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 11. 2023. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází, kdy je dále ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, v období od 29. 11. 2022 do 23. 6. 2023 a v období od 24. 6. 2023 do 1. 9. 2023 na bankovní účet žalovaného , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky odeslané dne 22. 12. 2023. Žalobkyně dále doplnila, že po dobu trvání smlouvy o revolvingovém úvěru si žalovaný půjčil celkem , částka, a uhradil na splátkách celkem , částka, .2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že je nesporné, že úvěrovou smlouvu uzavřel, při uzavírání smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy z účtu za srpen až říjen 2022, ze kterých je patrné, že neměl žádný příjem. Žalovaný pracoval jako OSVČ a poslední příjem měl 22. 9. 2022 ve výši , částka, . Měl další úvěry (, Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), které tvořily jeho příjem, ale tyto musel zároveň splácet. Dle žalovaného má soud rozhodnout o neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, kdy úvěr žalovanému neměl být vůbec poskytnut s ohledem na nedostatek jeho příjmů. Současně žalovaný uvedl, že úroky ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru považuje za protizákonné a v rozporu s dobrými mravy.3. Z jednání dne , Anonymizováno, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2022 se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit částku ve výši , částka, do jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání úvěru v měsíčních splátkách dle podmínek smlouvy. Součástí smlouvy byly poskytnuty Standartní podmínky úvěrové smlouvy a Standartní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z výpisu z podnikatelského účtu žalovaného za září a říjen 2022 vyplývá, že jediným příjmem žalovaného (vyjma vlastních převodů) byla půjčka od , právnická osoba, ve výši , částka, , připsána na účet dne 19. 9. 2022, příjem od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, připsána na účet dne 29. 9. 2022, půjčka od , právnická osoba, ve výši , částka, připsána na účet dne 17. 10. 2022.6. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný postupně v období od 29. 11. 2022 do 27. 11. 2023 čerpal celkem , částka, a na splátkách ve stejném období uhradil celkem , hodnota, , , částka, .7. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy ze dne , Anonymizováno, byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22. 12. 2023.8. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši , částka, do 3 dnů; předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 22. 12. 2023, jak vyplývá z podacího lístku.9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.14. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelskéom úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle §