12 C 371/2022-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na 30 dnů. [příjmení] ve výši [částka] byla žalovanému zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum], přičemž úvěr byl splatný 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Ke dni podání návrhu žalovaný neuhradil na pohledávku ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou. Z ústního jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila. 2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při uzavření smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to nahlédnutím do registru NRKI, BRKI a [příjmení], a zároveň nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného, zohledněn jeho věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání dne [datum], kdy uvedl, že smlouvu uzavřel na dálku, přes webovou stránku a žalobkyni dosud nic nevrátil. K dotazu soudu žalovaný uvedl, že před uzavřením smlouvy poslal žalobkyni kopii občanského průkazu a výpis ze svého účtu, na kterém byl v mínusu, nic víc si nevybavoval, že by žalobkyně zkoumala nebo si od něj vyžadovala. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný měl v dubnu 2022, tedy před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru se žalobkyní, na bankovním účtu počáteční zůstatek – [částka] a konečný zůstatek – [částka] (z výpisu bankovního účtu žalovaného). Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit celkovou částkou [částka] ve lhůtě 30 dnů (z úvěrové smlouvy, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku poplatků a z kopie OP žalovaného). Dne [datum] žalobkyně částku ve výši [částka] zaslala žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] (z opisu výpisu proplacení smlouvy a ze splátkového kalendáře). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne [datum] (z předžalobní výzvy včetně podacího archu k předžalobní výzvě). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně ke svému tvrzení nedokládá žádné důkazy. Pouhé nekonkrétní tvrzení, že žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotila, není dostačující. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání před soudem, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ,tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou b