8 C 284/2020-50 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 36 121,80 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne 6. 9. 2017 se [právnická osoba], jako úvěrujícím (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu [právnická osoba], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na [právnická osoba]) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok]. Pohledávka z této smlouvy byla na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 postoupena na [právnická osoba], která jej následně smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Na základě smlouvy o úvěru poskytl věřitel žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět ve 13 pravidelných splátkách spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný na dluh neuhradil žádnou platbu. Žalobce proto požaduje vrácení jistiny, dalších sjednaných plateb v celkové výši 21 450 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 14 671,80 Kč. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, která obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci, leč bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 11. 11. 2020 žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 7 171,80 Kč představující část smluvní pokytu a zároveň rozšířil žalobní návrh ohledně příslušenství pohledávky. Dále žalobce upřesnil tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu a že proti němu není vedeno exekuční řízení. Věřitel následně provedl finanční analýzu a úvěrového scoringu žalovaného. Poskytovatel úvěru si před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným vyžádal relevantní informace a podklady od žalovaného (údaje o rodinných poměrech žalovaného a jeho bydlení, včetně údajů o vyživovaných osobách, údaj o zdroji a o výši příjmů, údaj o měsíčních výdajích žalovaného) a posoudil jeho příjmy jako dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství, tedy s kladným závěrem o jeho úvěruschopnosti. 4. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu ze závažných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. V daném případě soud dle cit. ustanovení § 96 o.s.ř. rozhodl ve výroku I. bez zjištění stanoviska žalovaného (neboť k částečnému zptěvzetí žaloby došlo před zahájením jednání) o částečném zastavení řízení. 6. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 6. 9. 2017 uzavřel žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Předmětný úvěr se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč (celkem náklady úvěru 10 950 Kč) ve 13 pravidelných splátkách po 1 950 Kč (ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisu splátek). Pracovnice věřitele provedla finanční analýzu ve které uvedla, že žalovaný má měsíční příjem 9 280 Kč, výdaje 4 500 Kč (při určení výdajů vycházela ze skutečností uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, ve kterém je uvedeno, že žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a čestné prohlášení), tudíž má s rezervou 1 000 Kč volné finanční zdroje ve výši 3 780 Kč. Z analýzy dále vyplývá, že žije sám a nemá žádné děti, pracovní poměr má na dobu určitou (z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z finanční analýzy z 6. 9. 2017 a credit scoringu). Pracovní smlouvou žalovaného bylo prokázáno, že v době uzavření úvěrové smlouvy pracoval jako pomocný dělník se smlouvou na dobu určitou do 31. 12. 2017. V červnu 2017 činil jeho příjem 11 466 Kč, v červenci 6 375 Kč a v srpnu 10 000 Kč, průměr za tři měsíce 9 280 Kč (z výplatních pásek). Dohodou o provedení práce dále bylo prokázáno, že dne 1. 8. 2017 uzavřel dohodu na druh práce: dělník v pěstební činnosti v rozsahu 300 hodin do 31. 12. 2017 s hrubou mzdou 200 Kč/hod. V čestném prohlášení žalovaný uvedl, že bydlí v samostatné místnosti u paní [příjmení], kde přispívá 1 000 Kč. Žalovaný rovněž věřiteli doložil platný občanský průkaz a smlouvu o podnájmu bytu, kterou má uzavřenou paní [příjmení] s [právnická osoba], ve které je uvedeno, že hradí měsíční podnájemné 14 500 Kč s tím, že v bytě bydlí společně s podnájemkyní dcera [jméno] [příjmení] a vnuk [jméno] [příjmení]. Žalovaný není ve smlouvě zmíněn. Dokladem o prodeji podniku, smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován. Upomínkou z 24. 7. 2020 včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k plnění před podáním žaloby. 7. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný neposkytl věřiteli žádnou platbu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. 8. Žalobce byl poučen dle § 118a) o. s. ř., že je povinen označit důkazy k prokázání tvrzení, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdajovou stránku. V případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene s tím, že soud rovněž poučuje, že v takovém případě by posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou a věc posoudil jako bezdůvodné obohacení. 9. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zje