11 C 339/2019-29 — Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně žalobu proti žalované o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně není schopna doložit existenci smlouvy s žalovanou, ovšem dne , datum, poskytla žalované částku ve výši , částka, na bankovní účet žalované č. , IBAN, s poznámkou u platby , Anonymizováno, . Žalovaná doposud žalobkyni na tuto částku nevrátila ničeho. Částka , částka, představuje ve sféře žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z účasti na ústním jednání písemně omluvila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě dostupných důkazů.3. Soud z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, převodem na její účet (z potvrzení o transakci, z výpisu z účtu žalované, z potvrzení banky o majiteli účtu). Žalovaná tuto částku žalobkyni nevrátila, na předžalobní upomínku nereagovala (z předžalobní upomínky spolu s podacím lístkem).4. Při právním posouzení skutkového stavu soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle jehož § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že převodem finančních prostředků na účet žalované došlo v její sféře k bezdůvodnému obohacení, a to v částce , částka, , kterou je povinna žalobkyni vydat, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 o.s.ř. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně úroků z prodlení požadovaných ode dne podání žaloby.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti neúspěšné žalované. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, soudní poplatek ve výši , částka, . Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši , částka, . Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, v níž je vymáhána dlužná částka z úvěru, resp. v daném případě z neplatného úvěru. Mění se pouze označení žalovaných, data a dlužné částky. V daném případě sice žalobní tvrzení směřovala k bezdůvodnému obohacení, je ovšem zřejmé, že podstata tkví v úvěrovém jednání s žalovanou a v neschopnosti žalobkyně doložit platné ujednání v návaznosti na aktuální rozhodovací praxi vyšších soudů o úvěruschopnosti.