11 C 286/2020-48 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 1. 9. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 74 761,67 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne 4. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce č. 21900073, na základě které byla žalované dne 6. 2. 2019 vyplacena zápůjčka ve výši 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 158 908 Kč (jistina zápůjčky 51 000 Kč a celkové náklady zápůjčky, a to obchodní úrok ve výši 77 908 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč) v 59 měsíčních splátkách po 2 649 Kč a v 60. závěrečné měsíční splátce ve výši 2 617 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 22. 3. 2019. Žalovaná však na platby dle smlouvy hradila pouze částečně a dostala se do prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy, proto došlo ke dni 21. 6. 2020 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná dluží žalobkyni celkovou částku 74 761,67 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši 47 218 Kč, neuhrazené obchodní úroky ve výši 12 466 Kč, neuhrazené měsíční poplatky za správu zápůjčky ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 493,42 Kč, smluvní pokutu za dobu do zesplatnění a po zesplatnění v celkové výši 9 261,38 Kč, náklady spojené s upomínáním ve výši 750 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 63 934 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne 4. 12 2019 žalovaná s žalobkyní podepsaly listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 51 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit v 60 měsíčních splátkách ve 2 649 Kč (poslední splátka 2 617 Kč); žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit 107 908 Kč. Současně byly sjednány sankce pro případ porušení povinností žalovanou s odkazem na sazebník (ze smlouvy o zápůjčce, z obchodních podmínek, ze sazebníku, ze splátkového kalendáře a jeho výpisu). Zápůjčka byla žalované ze strany žalobkyně vyplacena na její účet dne 6. 2. 2019 (z potvrzení o transakci). Žalovaná se dostala se splátkami do prodlení, nereagovala na upomínky žalobkyně a žalobkyně zápůjčku ke dni 21. 6. 2020 zesplatnila (z upomínek žalobkyně, podacích lístků). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího lístku). 4. Dále soud v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistil, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy měla v listopadu 2018 čistou mzdu okolo 20 600 Kč (z výplatního lístku zřejmě skutečně z listopadu 2018, předložená listina je stěží čitelná), přičemž se jednalo o mzdu od [právnická osoba] & Bellot, kde žalovaná dle svého prohlášení pracovala od roku 2014; dále dle byla dle svého prohlášení vdaná, měla vlastní bydlení, její měsíční výdaje činily částku 4 000 Kč a splátky půjček 4 000 Kč (z výplatního lístku, z nepodepsaného formuláře příjmů a výdajů). Ohledně své totožnosti žalovaná žalobkyni předložila svůj občanský průkaz a rodný list. 5. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalované za období říjen - prosinec 2018 u ČSOB, z něhož soud zjistil, že se žalovaná v uvedeném období značně potýkala se svou finanční situací a že její příjem zjevně nebyl dostatečný k uspokojení jejích potřeb. V předmětném výpisu je zjevné, že žalobkyně čerpá mnoho spotřebitelských úvěrů od celé řady nebankovních poskytovatelů ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) a kromě toho využívá úvěrů své platební karty (debet, kontokorent). Ze zůstatků a výpisů je pak zjevné, že s takto nabytými prostředky žalovaná stěží hospodaří a úvěry čerpá ke krytí úvěrů jiných. 6. Z elektronického výpisu informací dále soud zjistil, že žalobkyně na žalovanou provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. 7. Na základě zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne 4. 2. 2019 listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 6. 2. 2019 poskytla žalované částku 51 000 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila částku 25 150 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované v měsíční výši okolo 21 000 Kč; finanční situaci žalované vyplývající z jejího výpisu z účtu (mnohost spotřebitelských úvěrů od jiných nebankovních poskytovatelů) žalobkyně nijak nezohlednila, skutečné výdaje žalované nezkoumala. 8. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení § 2390 o. z., dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná stranami dne 4. 2. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, a to ani poté, co byla soudem v tomto smyslu poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které