5 C 208/2020-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se dne 25. 4. 2020 u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 8 200 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 13. 2. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč), podle které měla splácet týdně 295 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalované ve výši 9 500 Kč, vydělila týdenní splátkou 295 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak podle žalobkyně nastala ke dni 2. 10. 2017 a datum prodlení ke dni 10. 4. 2018. 2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 27. 5. 2020 pod č.j. EPR 98328/2020-5 platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované řádně doručit, proto jej usnesením ze dne 3. 7. 2020 zrušil a ve věci nařídil ústní jednání na 27. 10. 2020, ke kterému žalovanou řádně obeslal. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 13. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 3 500 Kč při zápůjční úrokové sazbě ve výši 66 % ročně, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč). Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 17 700 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč s tím, že první splátku uhradí dne 20. 2. 2017 a každou další splátku do 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Dle smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, se za porušení smlouvy ze strany klienta považuje mimo jiné každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla dne 13. 2. 2017 informována o podmínkách a parametrech úvěru. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla žalobkyni informace o svých poměrech a finanční situaci, kdy uvedla, že má příjem ve výši 11 166 Kč měsíčně, výdaje 7 500 Kč a použitelné příjmy ve výši 3 666 Kč. V dokumentu je zaškrtnuto, že informace sdělené žalovanou žalobkyně ověřovala z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, které však soudu jako důkaz předloženy nebyly. Z informací o smlouvě má soud za zjištěné, že žalovaná porušila povinnost řádně dluh splácet a uhradil pouze částku 9 500 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2020 a dodacího lístku vyplývá, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku ve výši 8 200 Kč a příslušenství a smluvních pokut za prodlení. 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne 13. 2. 2017 listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tato listina obsahovala ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna splatit úvěr 60 týdenními splátkami po 295 Kč, celkem tak měla splatit 17 700 Kč a dále listina obsahuje sankční ujednání pro případ prodlení se splácením v podobě smluvních pokut včetně možnosti zesplatnění celého úvěru. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni i přes zaslanou předžalobní upomínku uhradila pouze částku ve výši 9 500 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná hradila více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že byla před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně v žalobě toto ani netvrdila. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1968 o.z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 2. 2017, tedy v době účinnosti ZoSÚ, je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala. Žalobkyně soudu doložila pouze kartu klienta, tj. žalované, v níž je uveden pouze příjem a výdaje žalované, a že je zaměstnán, aniž by tyto údaje byly jakkoliv doloženy dalšími doklady. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z obecného prohlášení žalované ve smlouvě