5 C 241/2020-20 — Okresní soud v Benešově

Dne 22. 5. 2020 podala žalobkyně k Okresnímu soudu v Táboře žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytl zápůjčku ve výši 500 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele formou textové správy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami, které jsou k dispozici na internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Současně uvedl své rodné číslo, číslo dokladu totožnosti a bankovního účtu. Zavázal se vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum], svou povinnost uhradit zápůjčku řádně a včas porušil, když se doslal do prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Na výzvy právního předchůdce žalobkyně ani předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný nereagoval. Žalobkyně se tedy domáhá uhrazení jistiny zápůjčky ve výši 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje [nařízení EP] Sb. ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu [ustanovení pr. předpisu], občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) a dne [datum rozhodnutí] vydal pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně předvolal. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce – internetového formuláře, příkazu k úhradě, ze smluvních podmínek, výpisu z účtu vzal, smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh a předžalobní upomínky včetně podacího archu za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 500 Kč se splatností ke dni 14. 3. 2014. Žalovaný zápůjčku ani částečně neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 17. 3. 2020 předžalobní upomínku, v níž ho vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Při právním hodnocení věci soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky a skutečnosti, že žalovaný vystupoval jako spotřebitel, z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014 a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud zjištěné skutečnosti podřadil shora uvedeným ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Vzhledem k tomu, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdce dostatečně a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru zkoumal před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku splácet, a svou neúčastí při jednání se žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, přičemž neplatnost zkoumá z úřední povinnosti. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018), a jestliže právní předchůdce jako věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení pouze toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaný zapůjčenou částku ani částečně nevrátil, vznikla mu tedy povinnost uhradit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele částku 500 Kč, a proto soud žalobě v této části vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení. Splatnost dluhu nastala až následující den po převzetí výzvy k zaplacení, kterou je v tomto případě žaloba. Současně soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 6. 10. 2020 do zaplacení, když žaloba byla žalovanému doručena dne 5. 10. 2020. Ve zbylé části ohledně příslušenství byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci ohledně jistiny dluhu úspěch. Náklady řízení představují odměnu za dva a půl úkonů právní služby po 200 Kč, celkem 500 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč, celkem 300 Kč, podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupkyně žalobkyně plátkyní, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 168 Kč Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 368 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.