6 C 283/2020-37 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 23. 7. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO], a žalovaná uzavřely dne 26. 11. 2013 smlouvu o půjčce č. 35071, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. To vše se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2015. Žalovaná svůj smluvní závazek nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 5. 2014. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 14. 1. 2015 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6 400 Kč. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku 11 000 Kč s příslušenstvím. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 471,36 Kč, dlužných úhrad ve výši 2 528,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 980,05 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 373,73 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 471,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 471,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. 35071 vzal za prokázané, že [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], podepisovala s žalovanou dne 26. 11. 2013 smlouvu o půjčce v částce 10 000 Kč s tím, že žalovaná se měla zavázat zaplatit společnosti poplatek v částce 7 400 Kč, celkem 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2015 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smluv o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku. 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně dne 26. 11. 2013 listinu s názvem smlouva o půjčce, podle ní při podpisu převzala částku 10 000 Kč. Tato listina obsahovala ujednání, podle níž byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měla žalovaná uhradit 17 400 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila částku 6 400 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná hradila více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila. 5. S ohledem na okamžik vzniku předmětných závazků (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 8. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. 9. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalované nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná písemné smlouva o půjčce ve smyslu shora uvedeného § 657 obč. zák. (které byly současně spotřebitelským úvěrem dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb.), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku v celkové výši 10 000 Kč, a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem v celkové výši 17 400 Kč. Z obsahu smlouvy o půjčce vyplývá, že tento poplatek byl složen z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Ohledně těchto položek soud uzavřel, že se jedná o cenová ujednání ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 1, 2 obč. zák., nepodléhající přezkumu z hlediska vyváženosti a rovnováhy předmětného právního vztahu. K uvedenému soud pro úplnost podotýká, že aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, na jejímž základě byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž žalované bylo toto postoupení řádně oznámeno (toto postoupení podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák., zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení). 11. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku půjčky ve výši 3 600 Kč a současně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky za dobu, za níž byl žalobou uplatněn, neboť i v tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, jelikož žalovaná byla se splněním svého dluhu v uvedeném období v prodlení. Nárok na úrok z prodlení přitom vyplývá ze shora uvedeného § 517 odst. 2 obč. zák. a jeho výše z nařízení č. 142/1994 Sb., jak již uvedeno shora. 12. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok ohledně částky 7 400 Kč představující poplatek ve smlouvě o půjčce, který zahrnuje úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a uplatněný nárok ohledně úroku v kapitalizované výši 9 980,05 Kč (23,72 % roční úrok z dlužné jistiny 8 471,36 Kč od 14. 1. 2015 do 6. 12. 2019), soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, jelikož dospěl k závěru, že v tomto rozsahu není důvodná, a to s odkazem na následující. 13. V první řadě soud podotýká, že možnost sjednat úroky ve smlouvě o půjčce vyplývá z § 658 odst. 1 obč. zák. Jedná se však o dispozitivní ustanovení, jímž je ponecháno na vůli stran, zda si úroky sjednají, v jaké výši a za jakou dobu. Znamená to, že úroky lze sjednat nejen za celou dobu užívání peněz dlužníkem, ale též například pevnou částkou za dobu od poskytnutí půjčky do doby její splatnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012 dostupné z www.nsoud.cz). V daném případě má soud za to, že úroky byly sjednány právě uvedeným způsobem, a to částkou 1 400 Kč, přiče