6 C 304/2020-18 — Okresní soud v Benešově

Dne 13. 8. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná dne 20. 10. 2018 jela linkou hromadné dopravy provozované [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s., a při provedené přepravní kontrole se neprokázala platnou jízdenkou, porušila tak podmínky přepravního řádu, smluvní přepravní podmínky a tarifní podmínky dopravce. Pohledávku ve výši 1 516 Kč (jízdné 16 Kč a přirážka 1500 Kč) přes výzvy neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 17. 7. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem a současně byla předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky, na kterou nereagovala. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzvala žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 2908213 vzal za prokázané, že cestující, a to s údaji na jméno [celé jméno žalované], [datum narození], [číslo obč. průkazu] se na výzvu pověřené osoby dopravce dne 20. 10. 2018 v 8:40 hodin, linka 11, stanice Dr. Dům - Nádraží, neprokázala platným jízdním dokladem. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 17. 7. 2019 včetně přílohy, vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s., postoupila písemnou smlouvou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Dále byla žalované zaslána předžalobní upomínka. Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami a tarifem jízdného. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve shora uvedeném případě konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaná nastoupila do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná však porušila přepravní podmínky, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila na místě jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a 16 Kč. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradila na místě ani tak neučinila později, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč, celkem 600 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč, celkem 300 Kč, podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.