8 C 175/2020-23 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaný se na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní, kterou žalovaný cestoval, nemohl prokázat ve dnech 22. 8. 2019, 1. 8. 2019, 6. 7. 2019 a 25. 7. 2019, přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky. Ačkoliv žalovanému byla poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení, žalovaný dlužnou částku 4 080 Kč žalobkyni nezaplatil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Ze zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 22. 8. 2020, [číslo] ze dne 1. 8. 2019, [číslo] ze dne 6. 7. 2019 a [číslo] ze dne 25. 7. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaný v těchto dnech cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Vzhledem k tomu, že žalovaný v obou případech neuhradil uloženou přirážku ve výši 1 000 Kč, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, což neučinil (ze smluvních přepravních podmínek, z informací pro cestující a tarifu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 4 020 Kč předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil (z předžalobní upomínky a z potvrzení o odeslání). Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z §18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Žalovaný se při kontrolách, prováděných kontrolorem žalobkyně, neprokázal platnou jízdenkou a žalobkyni tak vzniklo právo na uplatnění ustanovení § 18a odst. 2, odst. 3 písm.c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, v platném znění, a žalovanému povinnost v souladu s tarifem žalobkyně zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku 1 000 Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy shledal soud nárok žalobkyně odůvodněným a žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyně žalovanou částku 4 020 Kč ve lhůtě stanovené ve výroku rozsudku. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2001, [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byly dnech 22. 8. 2019, 1. 8. 2019, 6. 7. 2019 a 25. 7. 2019 konkludentně uzavřeny smlouvy o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka 4 020 Kč (4x jízdné, 4 x přirážka) dluh žalovaného vůči žalobkyni a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 1 489 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 189 Kč.