8 C 219/2020-17 — Okresní soud v Benešově

Dne 5. 4. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek], přičemž na základě příslušné zřizovací listiny jí náleží oprávnění odstraňovat silniční vozidla a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne 4. 5. 2018 provedla žalobkyně technický úkon s motorovým vozidlem žalovaného, [registrační značka] (odtah, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz, jeho poodjetí a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů odtažení), z něhož byl pořízen protokol o odtahu [číslo] Cena za tento technický úkon je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Přes upomínání žalobkyně žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží žalobkyni částku 1 300 Kč za provedení technického úkonu spočívajícího v odtahu jeho vozidla, a to podle § 2 odst. 2) odpovídajícího nařízení [územní celek]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Dle protokolu o odtahu ze dne [datum] [číslo] provedla žalobkyně technický úkon odtahu s motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova] [registrační značka], jehož provozovatelem byl dle příslušné karty vozidla v uvedené datum žalovaný. Cena za odtah byla určena dle § 2 odst. 2 nařízení [územní celek] platného a účinného v den odtahu ([číslo] ze dne 12. 2. 2013) částkou 1 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 30. 7. 2019. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, podle něhož nese náklady související s odtažením vozidla jeho provozovatel. "Provozovatelem" ve smyslu zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění, je vlastník vozidla. Ohledně stanovení maximální ceny odtažení (technického úkonu s vozidlem) vycházel z § 2 odst. 2 nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec]. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] provedla nucený technický úkon s vozidlem, jehož provozovatelem byl k uvedenému datu žalovaný, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky 1 300 Kč v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou a nařízením [územní celek]. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení požadovaný od 3. 8. 2018, jelikož i ten byl uplatněn v souladu s úpravou uvedenou výše. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada za dva úkony po 100 Kč, tedy celkem 200 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.