8 C 224/2020-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 4. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 040 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a provozuje vlastní síť elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím mohou účastníci provádět platební transakce a platit tak za různé zboží nebo služby. Žalobkyně je pouhým zprostředkovatelem těchto platebních transakcí mezi účastníkem a jinou osobou. Žalovaný si v období od 16. 1. 2017 do 15. 2. 2017 jako účastník telefonní stanice [číslo] zadal prostřednictvím sítě žalobkyně pokyn k provedení platebních transakcí za komerční služby. Žalovaný však za tyto platební transakce nezaplatil, a proto mu byla dne 2. 5. 2017 žalobkyní zaslána upomínka k úhradě všech dlužných částek. Poté byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných faktur v zásilce Pokus o smír ze dne 24. 7. 2017, v níž byl upozorněn na následek neuhrazení dlužných částek. Splatnost poslední faktury obsahující platební transakce nastala dne 6. 3. 2017. Celková dlužná částka činila 5 040 Kč. Požadavek na zaplacení částky 200 Kč žalobkyně odůvodnila nárokem na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle vyhl. č. 254/2015 Sb., když až dosud učinila 2 úkony po 100 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Z účastnické smlouvy ze dne 29. 12. 2015 vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní ohledně telefonního čísla [číslo] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Ze souhrnných účtů za telefonní [číslo] soud zjistil, že za platební transakce z tohoto telefonního čísla byla vyúčtována za období od 16. 1. 2017 až 15. 2. 2017 částka 5 040 Kč. V bodu [číslo], [číslo] a [číslo] všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a ceníku jsou vymezeny platební transakce a zboží a služby, za které může účastník platebními transakcemi platit. Dle bodu [číslo] všeobecných podmínek je účastník o platebních transakcích informován v samostatné části vyúčtování za nejbližší možné následující zúčtovací období po uskutečnění platební transakce. Dle bodu [číslo] všeobecných podmínek je účastník povinen uhradit žalobkyni částku žalobkyní zaplacenou za platební transakce a poplatky za provedení platebních transakcí dle ceníku žalobkyně, a to společně s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací v době splatnosti vyúčtování. Žalovanému byla odeslána upomínka k úhradě dlužných částek, a to v podobě zrušení poskytování služeb ze dne 2. 5. 2017. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě pokusem o smír ze dne 24. 7. 2017, v němž byl upozorněn na následky neuhrazení pohledávky. 1. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Dle § 1939 OZ odst. 1 poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku. Dle § 2079 OZ odst. 1 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě níž žalovaný provedl prostřednictvím žalobkyně v období od 16 1. 2017 do 15. 2. 2017 několik platebních transakcí v celkové výši 5 040 Kč. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni ani po opakovaných výzvách neuhradil. Soud proto žalobě zcela vyhověl, a to včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch proti neúspěšné žalované. Náklady řízení sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 400 Kč a paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč, a to za 2 úkony po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé). Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.