§ 1939 občanský zákoník – Poukázka
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1939 občanského zákoníku definuje poukázku jako nástroj, který opravňuje osobu (poukazníka) vybrat plnění od jiné osoby (poukazovaného) na účet třetí osoby (poukazatele), přičemž přímé právo poukazníka vůči poukázanému vzniká až přijetím poukázky poukázaným. Tři strany: Vždy jsou zapojeny tři strany – poukazatel (ten, kdo poukázku vystaví), poukazovaný (ten, kdo má plnit) a poukazník (ten, kdo má plnění obdržet). (§ 1939 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Poukázka
- Judikatura: na § 1939 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Poukázka“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku.
(2) Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Tři strany: Vždy jsou zapojeny tři strany – poukazatel (ten, kdo poukázku vystaví), poukazovaný (ten, kdo má plnit) a poukazník (ten, kdo má plnění obdržet).
- Plnění na účet poukazatele: Poukazovaný plní poukazníkovi, ale toto plnění se děje na účet poukazatele, což znamená, že poukazatel je tím, kdo má vůči poukazovanému nějaký závazek nebo vztah, na jehož základě poukazovaný plní.
- Vznik přímého práva: Poukazník nemá automaticky právo požadovat plnění od poukázaného. Toto právo vzniká až ve chvíli, kdy poukázaný poukázku přijme. Do té doby je poukázaný povinen plnit poukazníkovi pouze na základě příkazu poukazatele.
- Přenositelnost poukázky: Poukázka může být vystavena tak, aby ji bylo možné převést na jinou osobu (na řad) nebo aby ji mohl uplatnit kdokoli, kdo ji předloží (na doručitele).
Na co si dát pozor
- Nepřijetí poukázky: Pokud poukázaný poukázku nepřijme, poukazník nemá přímé právo na plnění od něj.
- Oznámení poukazateli: Poukazník má povinnost bez zbytečného odkladu oznámit poukazateli, pokud poukázku nechce použít nebo pokud poukázaný odmítá poukázku přijmout či podle ní plnit (§ 1941).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1939
Jak soudy aplikují § 1939
Elektronická letenka vystavená žalovanou – nikoliv samotným dopravcem – má povahu poukázky; po jejím předložení cestujícím a přijetím leteckým dopravcem je mezi těmito subjekty uzavřena smlouva o přepravě (§ 1939 o. z.). Vzhledem k tomu, že letecká společnost (Saudi Arabian Airlines) letenku nepřijala, nemůže být v uvedeném sporu dána její pasivní věcná legitimace.
Na tomto závěru nemění ničeho ani tvrzení žalobkyně, že jízda nebyla uskutečněna za úplatu, nýbrž za uplatněný voucher (zdejší soud přesto podotýká, že nepovažuje jízdu, za kterou bylo placeno voucherem, za jízdu bezúplatnou; voucher lze dle jeho závěru pokládat za poukázku ve smyslu §§ 1939 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
Právní otázky
Související
§ 151 Poukázka (Zákon o právních vztazích v mezinárodním)§ 534 Poukázka (Občanský zákoník)§ 534 Poukázka (Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravu)§ 43 Poštovní poukázka MP 1 (Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, k)§ 44 Poštovní poukázka Z/C (Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, k)