8 C 242/2020-32 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 6. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 24 958,05 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 13. 9. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 111,33 % p.a. v pravidelných třiceti měsíčních splátkách po 1 999 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Podmínky“). Žalovaná porušila svou povinnost splácet, když ničeho neuhradila a věřitel proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 22. 1. 2020. Žalobce požadoval uhradit dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč, účtovanou dle čl. VI. odst. 3 písm. a) Podmínek, poplatky ve výši 1 350 Kč za odeslání tří upomínek dle čl. VI. odst. 2 písm. a) Podmínek, smluvní pokutu ve výši 3 109,05 Kč, dle čl. VI. odst. 3 písm. a) Podmínek (ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny ode dne zesplatnění do podání žaloby), úrok z úvěru ve výši 7 862,12 Kč (vypočteno od data poskytnutí úvěru do zesplatnění pohledávky) a zákonné úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Žalobce byl poučen dle § 118a) o. s. ř., že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a k tomu označit důkazy s tím, že v případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Pro takový případ soud poučil žalobce o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení. 4. Ohledně úvěruschopnosti žalobce předně uvedl, že dle současné právní úpravy je řádné prověření úvěruschopnosti zkoumáno jen k námitce žalovaného a neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu, že úvěruschopnost nebyla řádně ověřena, je neplatností relativní. I přes to však žalobce uvedl, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele, prověřena na základě informací od žalovaného, který v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba], k čemuž doložil výplatní lístek za období červenec 2019. Z výplatního lístku byla zjištěna rovněž čistá měsíční mzda žalovaného ve výši 15 492 Kč. Žalobce výši příjmu ze zaměstnání, jiné příjmy a výdaje ověřil rovněž z výpisu z účtu žalovaného za měsíce červenec a srpen roku 2019. Dále ověřil záznamy o žalovaném v bankovním a nebankovním registru ([anonymizováno] a [anonymizováno]), kde žádný záznam nenalezl. Žalobce má za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr posoudil s odbornou péčí, na základě dostatečných informací získaných i od žalované a vynaložením maximálního úsilí. 5. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 13. 9. 2019 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč (ze smlouvy o úvěru). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 59 850 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy, splátkového kalendáře). Při uzavírání smlouvy měl žalobce k dispozici výplatní lístek za měsíc červenec 2019, ze kterého byl zjištěn příjem žalované ve výši [částka]. Dále měl žalobce k dispozici výpisy z účtu žalované za měsíce červenec a srpen roku 2019, kde byl tento příjem žalované potvrzen. Z těchto výpisů dále vyplývá, že na počátku měsíce července měla žalovaná na účtu zůstatek [částka] a na konci [částka]. V měsíci srpnu pak měla žalovaná s počátečním zůstatkem [anonymizováno] konečný zůstatek [částka]. Žalovaná neuhradila ničeho, dostala se do prodlení s úhradou hned první splátky a žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu k 22. 1. 2020 (z upomínek a oznámení o zesplatnění). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 9. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce sice ověřil příjem žalované z výplatní pásky a výpisu z účtu, ale již nijak neověřoval její výdaje, přičemž z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná neměla v červenci ani v srpnu volné finanční prostředky na sjednanou měsíční splátku ve výši 1 995 Kč Ani ověření výše příjmu nelze považovat za dostatečné, neboť žalobce vyšel z výše příjmu pouze za dva měsíce, nepožadoval např. předložení potvrzení zaměstnavatele nebo pracovní smlouvy. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. 18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti sou