8 C 293/2020-28 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 7. 2020 na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 592 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], [obec] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) a žalovaným byla dne 14. 4. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2017. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 914 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 14. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ze zápůjčky 23,72 % ročně v kapitalizované výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč, náklady hotovostního inkasa ve výši 6 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem potvrdil převzetí půjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o půjčce [číslo]). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úhradu poskytnuté zápůjčky pouze 914 Kč, následně již neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze [číslo]„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 6. 12. 2019 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvvy včetně dokladu o odeslání). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí s rodiči, je zaměstnán jako taxikář s příjmem 10 500 Kč a s dalším blíže nespecifikovaným příjmem 8 000 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 7 000 Kč, představující výdaje za bydlení, jídlo, dopravu, telefon, oblečení, léky. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svého příjmu výpis z účtu a pracovní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. 7. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizována tři slova]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 14. 4. 2