8 C 338/2020-44 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč s odůvodněním, že žalovaná byla jako odběratelka elektřiny zařazena do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, kdy nereagovala na výzvu žalobce, aby zaslala ve stanovené lhůtě čestné prohlášení, že není odběratelem televizního vysílání. Soud žalobě vyhověl platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná odpor, ve kterém uvedla, že v období od září 2019 do ledna 2020 nepoužívala ani nevlastnila televizní přijímač. K žalobě žalovaná uvedla, že má za to, že není povinna hradit poplatky neboť nevlastní televizní přijímač. Je pravda, že obdržela od žalobce výzvu, na kterou nereagovala, neboť to považovala za nadbytečné, když televizi nevlastní. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dopisem ze dne 23. 10. 2018 byla žalovaná vyzvána, aby sdělila, proč nehradí televizní poplatky, v případě, že televizní přijímač nevlastní, nechť vyplní čestné prohlášení s tím, že odpověď je nutné zaslat do 30 dnů, jinak bude mít žalobce za to, že má žalovaná povinnost poplatky hradit. Dopisem ze dne 29. 5. 2019 žalobce žalované sdělil, že byl informován, že je na adrese [obec] [anonymizováno] evidovaným odběratelem elektrické energie, avšak není přihlášena jako plátce televizních poplatků. Byla vyzvána, aby v případě, že nevlastní televizní přijímač do 30 dnů zaslala čestné prohlášení, jinak bude považována za poplatníka televizních poplatků. Výzva byla žalované doručena dne 30. 5. 2019 (zásilku v místě bydliště převzal manžel [jméno] [příjmení]). Dopisem ze dne 28. 8. 2019 byla žalovaná informována, že vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu z května 2019 nereagovala, byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku a první poplatek ve výši 135 Kč bude předepsán od září 2019. Z potvrzení České pošty vyplývá, že žalovaná byla od září 2019 přihlášena jako poplatník televizních poplatků. Dopisem ze dne 15. 3. 2020, ze dne 27. 5. 2020 a ze dne 15. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných poplatků. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyplývá, že za období od září 2019 do ledna 2020 dluží na úroku z prodlení částku 60,29 Kč. Při právním posouzení soud postupoval podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), a to dle ustanovení § 2 odst. 2, § 3, § 5 odst. 1 a následujících. Podle § 3 odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 7 odst. 5 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích Odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Případné přeplatky provozovatel vysílání ze zákona, popřípadě pověřená osoba vrátí. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná se stala na adrese [obec] [anonymizováno] odběratelem elektrické energie. Žalobce, který byl o této skutečnosti informován, vyzval žalovanou, aby v případě, že televizní přístroj nevlastní, zaslala ve lhůtě 30 dnů čestné prohlášení. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, byla od září 2019 evidována jako poplatník televizních poplatků a byla opakovaně vyzvána, aby hradila s účinností od září 2019 měsíční poplatek ve výši 135 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poplatky nehradila, shledal soud žalobu za období od září 2019 do ledna 2020 včetně příslušenství důvodnou. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobce a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobci přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce agendu televizních poplatků sám spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobce si zvolil možnost být ve sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř.