§ 2 Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů – Předmět poplatků
Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů · 348/2005 Sb. · § 2 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 2 zákona č. 348/2005 Sb. definuje, z jakých zařízení se platí rozhlasový a televizní poplatek, přičemž se jedná o zařízení technicky způsobilá k individuálně volitelné reprodukci vysílání, a stanovuje výjimky z této povinnosti.
§ 2 Předmět poplatků
(1) Rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, bez ohledu na způsob příjmu (dále jen „rozhlasový přijímač“). Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si je poplatník upraví k jinému účelu.
(2) Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, bez ohledu na způsob příjmu (dále jen „televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si je poplatník upraví k jinému účelu.
(3) Ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek.
(4) Rozhlasovému nebo televiznímu poplatku nepodléhají
a) telekomunikační zařízení vyrobená výhradně k technické kontrole rozhlasového a televizního vysílání,
b) rozhlasové nebo televizní přijímače, které tvoří součást sbírek muzejní povahy zapsaných v centrální evidenci sbírek3),
c) televizní přijímače, které jsou užívány výlučně pro účely soudního řízení,
d) televizní přijímače, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy.
Paragraf 2 zákona č. 348/2005 Sb. definuje, z jakých zařízení se platí rozhlasový a televizní poplatek, přičemž se jedná o zařízení technicky způsobilá k individuálně volitelné reprodukci vysílání, a stanovuje výjimky z této povinnosti.
Co to znamená v praxi
Poplatek se platí za jakékoli zařízení, které je technicky schopné přijímat a přehrávat rozhlasové nebo televizní vysílání, bez ohledu na to, zda je skutečně používáno k tomuto účelu nebo zda bylo upraveno pro jiné účely.
Pokud zařízení umí přijímat jak rozhlasové, tak televizní vysílání, platí se za něj oba poplatky (rozhlasový i televizní).
Některá specializovaná zařízení, jako jsou například telekomunikační zařízení pro technickou kontrolu vysílání, muzejní sbírky, zařízení pro soudní řízení nebo pro výrobní procesy, nepodléhají poplatkům.
Na co si dát pozor
Technická způsobilost k reprodukci vysílání je klíčová, nikoli skutečné používání.
Úprava zařízení k jinému účelu nezbavuje povinnosti platit poplatek, pokud je zařízení stále technicky způsobilé k reprodukci vysílání.