11 C 346/2020-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 35 064 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. 927494 ze dne 27. 4. 2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovaným a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne 20. 5. 2020. Žalovaný byl v prodlení se splátkami, na upomínky žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 7. 2020 zesplatnila. Zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s předmětnou smlouvou nárok na úhradu (i) neuhrazené jistiny ve výši 27 063 Kč, (ii) smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 21,55% ročně ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení, (iii) dlužných splátek ke dni zesplatnění po odečtu uhrazených splátek po zesplatnění ve výši 4 500 Kč, (iv) účelně vynaložených nákladů na 3 odeslané upomínky ve výši 300 Kč, (v ) smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč jako 3x 499 Kč za prodlení se třemi splátkami a (vi) smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 31 563 Kč od 22. 7. 2020 do 13. 9. 2020 v celkové výši 1 704 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána na základě výpisů z veřejných databází a výplatních pásek. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci (z výpisu z obchodního rejstříku a z ČNB žalobkyně). Žalovaný se žalobkyní dne 27. 4. 2020 podepsal listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč; pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní sankce v bodě IV. odst. 2. smlouvy; jako zástupce žalobkyně (poskytovatele) byl uveden jak ve smlouvě, tak ve formuláři pro standardní informace jako samostatný zprostředkovatel [jméno] [příjmení] (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace, z obchodních podmínek, ze splátkového kalendáře). Částku 30 000 Kč žalobkyně žalovanému dle smlouvy poskytla dne 30. 4. 2020 tak, že 27 500 Kč převedla na jeho účet a 2 500 Kč převedla zprostředkovateli úvěru jako provizi (z potvrzení o transakcích). I přes upomínky žalobkyně žalovaný řádně splátky nehradil (z bonity smlouvy, z upomínek, resp. ze seznamu upomínek), proto žalobkyně úvěr dne 21. 7. 2020 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby (z dopisu o zesplatnění – předžalobní upomínky, z podacího lístku). 4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalovaný pobíral čistou mzdu v hotovosti ve výši cca 24 000 – 25 000 Kč (z výplatních lístků a potvrzení o příjmu zaměstnavatele), on ani jeho manželka neprocházeli insolvenčním rejstříkem ani centrální evidencí exekucí (z příslušných výpisů). Žalovaný dále čestně prohlásil, že nemá žádné další závazky (z prohlášení o závazcích) a že jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč na bydlení, nemá žádné výdaje na jiné úvěry a jiné výdaje – bez bližšího určení – činí 8 000 Kč, příjmy 26 000 Kč (z prohlášení o výdajích). Dále soud zjistil, že manželka žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy vlastnila nemovitost – ornou půdu, zatíženou zástavním právem smluvním (z informativního výpisu z katastru nemovitostí). V měsíci březnu 2020 žalovaný na svém účtu vedeném u [právnická osoba] hospodařil se záporným zůstatkem, a to přesto, že dne 17. 3. 2020 inkasoval částku 110 000 Kč od [právnická osoba] Czech jako výplatu půjčky – obdržené finanční prostředky byly posílány po větších částkách na další účty a v průběhu uvedeného měsíce, resp. jeho zbývající části kratší než jedna polovina, byly cela spotřebovány (z účtu odčerpány); výchozí částka před obdržením půjčky 110 000 Kč činila 112 Kč (z výpisu z účtu žalovaného za březen 2020). Žalobkyně hodnotila výdaje žalovaného na další úvěry částkou 5 000 Kč (z posouzení úvěruschopnosti žalovaného). 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 27. 4. 2020 listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 30. 4. 2020 čerpal částku ve výši 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele, který zastupoval žalobkyni jako poskytovatele úvěru. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného v měsíční výši okolo 24 000 - 25 000 Kč, výdaje stanovila paušálně částkou 8 000 Kč a 2 500 Kč na bydlení; dále počítala s částkou 5 000 Kč na další úvěry. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná účastníky dne 27. 4. 2020 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Svého práva obdržet od soudu v tomto směru náležité poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), se dobrovolně vzdala svou neúčastí u ústního jednání. 13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podro