11 C 352/2020-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne 1. 10. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 656,01 Kč s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 7 668,48 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 5. 12. 2016 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout hotovostní neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatky za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Celkem se zavázala vrátit 18 186 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná však svou smluvní povinnost nesplnila, neboť sjednaný úvěr řádně nehradila. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši 7 668,48 Kč, dlužného úroku ve výši 563,61 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 543,09 Kč, dlužného poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 003,58 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 1 877,25 Kč a zákonného úroku z prodlení od 6. 2. 2018. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána, a to na základě údajů žalované o výši jejích měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Dne 5. 12. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podepsána listina označená jako smlouva o úvěru. Smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 500 Kč. Převzetí částky ve výši 10 000 Kč v hotovosti žalovaná stvrdila svým podpisem. Celkem se zavázala vrátit 18 186 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (ze smlouvy o úvěru). 4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno a žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání). 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně listinu označenou jako smlouva o úvěru. Při jejím podpisu žalovaná převzala částku 10 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatky za vyhodnocení úvěru a za sjednání úvěru a inkasním poplatek). Celkem měla vrátit částku 18 186 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla dne 11. 12. 2019 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila a vyzvala ji k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně žádné důkazy. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů žalované o výši jejích měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Ke svému tvrzení však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. I v případě, že by důkazy k tomuto tvrzení předloženy byly, jednalo by se ve smyslu níže uvedené judikatury o nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Povinností věřitele totiž je údaje uvedené dlužníkem v prohlášení ověřit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se tak své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má v uvedeném smyslu doplnit svá tvrzení a důkazy. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a