12 C 174/2020-18 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k soudu dne 8. 9. 2020 domáhala zaplacení žalované částky – celkem 1 524 Kč s příslušenstvím - s odůvodněním, že žalovaný se na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky – přirážky a jízdného. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně již v žalobě, žalovaná za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobkyně předloženými listinami prokázala svá tvrzení, uvedená v žalobě. Soud takto vzal za prokázané, že žalovaný dne 18. 6. 2020 cestoval autobusem – linkou [anonymizováno], tedy dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizována tři slova] [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen [anonymizováno]) a uzavřela tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany [anonymizováno] byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalovanému vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému 24 Kč (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále i z článku. 8 odst. 4 SPP. Dnem následujícím po takové jízdě se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou těchto částek. Přes předžalobní výzvu žalobkyně pak žalovaný dosud ničeho neuhradil. Přirážka k jízdnému je svojí právní povahou smluvní pokutou, tedy samostatnou, byť akcesoricky vznikající, pohledávkou (nárokem vyplývajícím z uzavřené smlouvy o přepravě a porušením SPP). Právní povaha přirážky k jízdnému jako smluvní pokuty byla vyslovena např. v nálezu Ústavního soudu ČR pod [číslo] Sb. Skutečnost, že SPP poskytují cestujícímu možnost (bonus) uhradit přirážku ve snížené výši (800 Kč), pokud ji uhradí na místě nebo v doplatkové pokladně [anonymizováno] nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, nemění (neprodlužuje) jakkoliv datum splatnosti přirážky, který nastává již okamžikem (dnem) provedení přepravní kontroly. Při právním zhodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., kdy postupoval podle § [číslo] o přepravě osob ve spojení s přepravními podmínkami žalobkyně, dále pokud jde o prodlení žalované, podle § 1968 a násl. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně prokázala, že jím provozovaným dopravním prostředkem se žalovaný přepravoval bez platného jízdního dokladu; je tak povinen zaplatit jízdné za tyto jízdy a přirážku k jízdnému (jízdné 24 Kč, přirážku 1 500 Kč, celkem 1 524 Kč). S úhradami je žalovaný v prodlení, je proto ode dne následujícího po vzniku dluhu (den jízdy bez platného jízdního dokladu) povinen platit i úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Přesto dosud, přes výzvu žalobkyně, svůj dluh neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně ve výši [číslo] - Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení 1.089 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna 200 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po 1.7.2014, a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50.000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do 10.000 Kč předmětu řízení jde o 200 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 200 Kč – 600 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy 189 Kč. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.