12 C 179/2020-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 11. 8. 2020 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 10 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu o zápůjčce, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nesplatil žalovaný tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.l.c.,se sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen [anonymizováno]“), jakožto postupitel a žalobce, jakožto postupník, uzavřeli dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek [anonymizováno] za jejími dlužníky. Jednotlivé pohledávky jsou specifikovány v příloze této smlouvy, která je její nedílnou součástí. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá v této věci. [příjmení] [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 31. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014, se všemi přílohami (dále jen„ VOP“). Smluvní strany si dohodly (přesné znění v čl. 3 VOP), že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy [anonymizováno] poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta po schválení poskytnutí zápůjčky [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a s informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách [anonymizováno], a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky [anonymizováno] do 30. 9 2015. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 30. 9. 2015 zápůjčku [anonymizováno] nevrátil. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit [anonymizováno] zápůjčku řádně a včas. Žalovaný nereagoval ani na výzvy [anonymizováno] k zaplacení pohledávky, ani na oznámení [anonymizováno] o postoupení pohledávky, ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 23. 8. 2018. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 10 000 Kč, dále žalobce požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o zápůjčce, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2 390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z § [číslo] a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce se žalovaným jako dlužníkem platně sjednal smlouvu o zápůjčce prostředky komunikace na dálku, právní předchůdce žalobce jako věřitel splnil podmínky vyplývající z těchto smluv, neboť poskytl žalovanému zápůjčku ve sjednané výši. Žalovaný však podmínky sjednané ve smlouvě neplnil - nehradil řádně dohodnuté splátky, na upomínky žalobce nereagoval úhradami vzniklého dluhu. I kdyby nebyla smlouva uzavřena platně, plnění bylo poskytnuto a v poskytnuté výši by se jednalo o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit. Žalobce pak prokázal obsahem smlouvy o postoupení pohledávek, že na něj přešla pohledávka za žalovaným, a je tak aktivně legitimován. Za této situace s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku, smluvní ujednání a podmínky sjednané mezi účastníky, vznikl žalobci nárok na zaplacení žalovaných částek (nevrácené jistiny), a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši, které také soud přiznal tak, jak byly žalobcem požadovány. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši 1 489 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení 1 089 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna 200 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po 1.7.2014, a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do 10 000 Kč předmětu řízení jde o 200 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 200 Kč – 600 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy 189 Kč. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.