12 C 223/2021-61 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku [částka] za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku, úroky a poplatek, nesplácel však řádně a včas, dokonce nezaplatil ničeho a dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. 2. Z provedených důkazů - smlouva o půjčce [číslo] se smluvními podmínkami, obchodní podmínky, vyčíslení pohledávky, sazebník, splátkový kalendář, výzva k úhradě dlužných splátek, oznámení zesplatnění, elektronický výpis informací z centra uzavírání smluv, doklad o vyplacení úvěru, bankovní výpis klienta, předžalobní upomínka, výpisy z účtu žalovaného za července, srpen a září 2020, standardní informace o úvěru, výpis informací z elektronického centra žalobce, formuláře příjmů a výdajů žalovaného, výplatní pásky žalovaného za červenec 2020 – po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný se žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši [částka] a administrativním poplatkem ve výši [částka], a to v 41 měsíčních splátkách po [částka] s poslední 42. splátkou ve výši [částka] s tím, že první splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalobce částku [částka] poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však nevrátil žalobci ničeho. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. 3. Pokud jde o důkazy, předložené žalobcem k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobce po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3: o.s.ř. předložil výpisy z běžného účtu žalovaného za červenec, srpen a září 2020 a výplatní pásku žalovaného za červenec 2020. Příjem žalovaného za tento měsíc činil 21 885 čistého, z výpisů z účtu žalovaného dále vyplývá, že v měsíci červnu 2020 činil počáteční zůstatek + [částka], konečný zůstatek + [částka] a dále plusové položky v měsíci červenci 2020: [částka] (plátce [anonymizováno] + [anonymizováno] [obec]), [částka] (výplata červen 2020). V měsíci srpnu 2020 činil počáteční zůstatek + [částka], konečný zůstatek + [částka] a dále plusové položky v měsíci srpnu 2020: [částka] (plátce„ [jméno]“), [částka] (výplata červenec 2020) a [částka] ([anonymizováno] credit – půjčka). V měsíci září 2020 činil počáteční zůstatek + [částka], konečný zůstatek + [částka] a dále plusové položky v měsíci září 2020: [částka] („ [anonymizována dvě slova]“), [částka] ([anonymizováno] [číslo]), [částka] (výplata srpen 2020) a [částka] ([anonymizována dvě slova] – půjčka), dále [částka] ([příjmení] [číslo]) a [částka] („ [anonymizováno]“). Z uvedených údajů vyplývá, že nejméně tři po sobě jdoucí měsíce, předcházející poskytnutí zápůjčky (úvěru) žalobcem žalovanému, nebyl žalovaný dostatečně úvěruschopný, neboť bez mikropůjček v měsíci srpnu a září 2020 by se v těchto měsících dostal žalovaný na účtu do záporného zůstatku (půjčka v srpnu [částka] a zůstatek na účtu + [částka], půjčka v září [částka] a zůstatek na účtu + [částka]), v měsíci červenci, kdy žádnou půjčku nečerpal, činil zůstatek na jeho účtu + [částka]. 4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § [číslo] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § [číslo] odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § [číslo] a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 145/2010 Sb. Podle § 9 (posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 7. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí [ústavní nález] uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ [ústavní nález]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk [číslo] důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako