12 C 253/2021-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděla, že se žalovaným uzavřel její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) smlouvu o zápůjčce [číslo] který na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku [částka], bezúročně, se sjednaným poplatkem za uzavření smlouvy ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku a poplatek ve lhůtě do [datum], nesplatil však tyto částky řádně a včas, a to přes výzvy k úhradě, včetně výzvy předžalobní. [příjmení] [jméno] pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně proto žádala po žalovaném vrátit jistinu [částka], zaplacení poplatku [částka] a dále zákonné úroky s prodlení od [datum] do zaplacení z těchto částek. 2. Žalobkyně dále uvedla, že [příjmení] [jméno] před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to dle žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky, přičemž žalovaný ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. 3. Na základě provedeného dokazování listinami, předloženými žalobkyní, soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, [příjmení] [jméno], uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] to distančně prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě které se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka]. Téhož dne [příjmení] [jméno] žalovanému zaslal částku [částka] na účet. Ve smlouvě si smluvní strany dohodly vrácení zápůjčky ve výši [částka] s poplatkem [částka] nejpozději dne [datum] (ze smlouvy o zápůjčce a potvrzení o provedené platbě). Dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek [příjmení] [jméno] pohledávku z uvedené smlouvy za žalovaným postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek, z realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). Žalovaný částku [částka] čerpal, avšak nevrátil ji, ani nezaplatil poplatek, a to přes upomínání žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému ještě předžalobní výzvu k plnění, avšak opět bezvýsledně (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání). 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr/zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že schopnost žalovaného zápůjčku splácet posoudila, neuvedla však jakým konkrétním způsobem a ke svému tvrzení ani nedoložila žádné listiny. Samotné prohlášení žalovaného, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit nelze považovat za řádné přezkoumání jeho úvěruschopnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud zde vycházel rovněž z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu, podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Nadto sama žalobkyně v žalobě navrhla, aby pro případ, že soud neuzná její nárok z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce, navrhuje, aby soud její nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, z čehož lze usuzovat, že žalobkyně si