4 C 255/2021-19 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které si převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit s půjčkou souhrnný poplatek ve výši [částka] v 39 týdenních hotovostních splátkách po [částka]. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy ke dni [datum] Celkem žalovaný uhradil na půjčku částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena ze společnosti [právnická osoba], [IČO], na [právnická osoba] S. à.r.l. smlouvou o postoupení ze dne [datum] a účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a s účinností ke dni [datum] postoupena pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila dlužná částka [částka], která tvořila jistinu, když dle smlouvy byla plnění žalovaného nejprve alokována na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo zapsané na [anonymizováno] a jde o věc s cizím prvkem, soud zjišťoval, zda má zdejší soud ve věci dánu pravomoc a příslušnost jednat. Pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Mezi [anonymizováno] republikou a [země] není uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva, která by upravovala závazkové vztahy, ale žalovaný má bydliště na území členského státu Evropské unie – v České republice, a proto je na věc třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne [datum], podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Benešově dána podle článku 17 a 18. Použití právních předpisů České republiky vyplývá z ustanovení § 87 zákona č. 91/2012 Sb., v platném znění, o mezinárodním právu soukromém. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce [číslo] vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce s žalovaným na částku [částka] s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit rovněž souhrnný poplatek v částce [částka], celkem tedy vrátit částku [částka] v 39 týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši [částka], a to v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. 5. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky na [právnická osoba] S. à.r.l. smlouvou o postoupení ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Následně byly pohledávky smlouvou o postoupení ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dluhu včetně příslušenství. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně na půjčku pod [číslo] celkem částku [částka], kterou žalobkyně započetla na jistinu i souhrnný poplatek. Právní předchůdce žalobkyně neuhrazený dluh zesplatnil po marném uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky v souladu se smluvními podmínkami. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení ze dne [datum] a ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dluhu včetně příslušenství. Ani přes výzvy k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen obč. zák.), a dále z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dále podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. 7. Na základě provedeného dokazování, které soud podřadil shora uvedeným ustanovení obč. zák. dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejichž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku v částce [částka], a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný smluvní úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dostupný z [webová adresa]), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, který podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil požadovaný kapitalizovaný úrok částku [částka] za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vracena ve spl