4 C 425/2021-20 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný jel dne [datum] [anonymizováno] linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a při provedených přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, a proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému (tj. smluvní pokuty). Jednotlivé pohledávky se staly splatnými ve dnech provedení přepravní kontroly a ve dnech po nich následujících se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný uhradil po lhůtě splatnosti dne [datum] částku ve výši [částka]. Žalovaná částka, resp. přirážka k jízdnému nebyla ke dni podání žaloby uhrazena. Na výzvu k úhradě dlužné částky ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že si zakoupil špatnou jízdenku do MHD v [obec], neboť se neorientuje v jednotlivých jízdenkách uplatňujících se v [obec] a hlavní město navštívil tehdy poprvé. Zakoupil si celodenní jízdenku v hodnotě [částka]. Po následné kontrole revizorem a vysvětlením, že došlo ke koupi špatné jízdenky, nabídl revizorovi, že vystoupí a koupí si platnou jízdenku. Ten mu však vypsal lístek s pokutou. Situaci se snažil se žalobkyní řešit, ale bez úspěchu, nikdo z pracovníků žalobkyně s ním jednat nechtěl. Právní zástupce žalobkyně byl nekontaktní. S žalobkyní se snažil být v kontaktu a situaci vyřešit, přesto na něj byla podána žaloba. Dále uvedl, že jeho matka zaplatila žalobkyni částku [částka]. Souhlasí se zaplacením dlužného úroku z prodlení, zároveň však navrhuje, aby žalobkyni nebyly přiznány náklady řízení z důvodu hodných zvláštního zřetele. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky [částka] s ohledem na částečné plnění dne [datum] ze strany matky žalovaného. Ohledně této části žaloby soud postupoval podle ustanovení § 96 odstavce 1 až 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a řízení ve věci v tomto rozsahu zastavil. Žalobkyně po částečném zpětvzetí požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně a náhrady nákladů řízení. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] vzal za prokázané, že žalovaný, který se prokázal občanským průkazem [číslo] na jméno [celé jméno žalovaného], [datum narození], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [datum] v [údaj o čase] hodin, [anonymizováno] linka [anonymizováno], stanice [anonymizováno], neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku, příp. jízdné, na místě, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, popř. jím pověřeného subjektu. Na základě předžalobní upomínky ze dne [datum] mu byla stanovena k úhradě dlužných částek lhůta 7 dnů od odeslání upomínky. Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami a tarifem PID. Žalovaný měl zakoupenou zvýhodněnou jízdenku na dobu platnosti 24 hod. s nečitelně vyznačeným datem. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve shora uvedených případech konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, když se při provedených přepravních kontrolách na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, resp. žalovaný měl zakoupenou špatnou jízdenku. Na místě pak nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil částku [částka], kterou žalobkyně zohlednila v podané žalobě. V průběhu řízení pak došlo k zaplacení částky [částka] matkou žalovaného, čímž došlo ke zpětvzetí žaloby žalobkyní. Žalovaný tak danou částku zaplatil. Soud po částečném zpětvzetí žalobě vyhověl v rozsahu úroků z prodlení a rozhodl o zaplacení dlužných zákonných úroků z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. tak, že náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, přestože měla ve věci úspěch. Soud dospěl k závěru, že zde probíhala určitá snaha ze strany žalovaného k uhrazení dlužné částky, která mu v souvislosti se zakoupením špatné jízdenky vznikla. Žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil částku [částka] a následně pak byla uhrazena i zbývající částka [částka]. S žalobkyní se pokoušel o smírné řešení daného sporu, ke kterému nedošlo pro neochotu jednat ze strany žalobkyně. Nebylo by tak spravedlivé žádat po žalovaném, který je nezletilý, náhradu nákladů řízení, když by při troše snahy a porozumění na straně žalobkyně mohlo dojít ke smírnému, či mimosoudnímu vyřešení celé věci. Proto soud dospěl k závěru, že se zde nachází důvody hodné zvláštního zřetele a žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.