4 C 434/2021-19 — Okresní soud v Benešově

Společným návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] manželé požádali o rozvod manželství. V odůvodnění uvedli, že uzavřeli manželství dne [datum] v obci [jméno] [příjmení], v okrese [příjmení] [příjmení], ve městě [anonymizováno] ve [země]. Dále uvedli, že spolu nežijí jako manželé, o své potřeby nepečují, ztratili vzájemný citový vztah. V současné době je manželství hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu s úředně ověřenými podpisy. Z manželství se nenarodilo žádné dítě. Vzhledem k tomu, že manžel i manželka jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky, a jedná se tedy o věc s cizím prvkem, zkoumal zdejší soud především, zda je dána pravomoc soudů České republiky, a pokud ano, tak kterého právního řádu se má v řízení o věci použít. V dané věci byla mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou uzavřena smlouva [číslo] Sb. ze dne [datum], o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních. Podle čl. 20 se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. K řízení o rozvodu je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany, tedy v tomto případě soud ČR, protože poslední společné bydliště účastníků bylo na adrese [adresa], ČR. Při aplikaci hmotného práva použil zdejší soud v souladu s ustanovením čl. 20 právo Vietnamské socialistické republiky, neboť manželé jsou příslušníky Vietnamské socialistické republiky. Pokud jde o aplikaci procesního práva, podle § 48 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním české soudy postupují v řízení dle českých procesních předpisů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z oddacího listu vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v obci [jméno] [příjmení], v okrese [příjmení] [příjmení], ve městě [anonymizováno] ve [země]. U obou jde o manželství první, oba manželé jsou občané [země] Poslední společné bydliště měli v obvodu Okresního soudu v Benešově na adrese [adresa], kde se nyní ani jeden z manželů nezdržuje. Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu s úředně ověřenými podpisy. Manželé nesporně prohlásili, že jejich manželství bylo uzavřeno [datum] ve [země], z manželství se nenarodily žádné děti. Manželství je rozvráceno trvale a hluboce. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona [číslo], o manželství a rodině, zejména kapitoly IV. Ukončení manželství rozvodem, kdy podle čl. 51 odst. 1 manželka, manžel nebo oba manželé současně mají právo žádat soud o rozvedení manželství. Podle čl. 55v případě, že manželé společně žádají o rozvod, pak jestliže se zjistí, že se obě dvě strany chtějí rozvést skutečně dobrovolně a již se dohodly na rozdělení majetku, na péči, výživě a výchově dětí, a to s ohledem na zajištění odůvodněných práv manželky a dětí, vyhlásí soud rozvedení manželství souhlasným prohlášením; pokud k dohodě nedojde nebo dohoda byla učiněna, avšak nejsou jí zajištěna odůvodněná práva manželky a dětí, rozhodne ve věci rozvodu soud. V daném případě vzal soud za prokázané, že manželé společně žádají o rozvod a oba jej skutečně chtějí. Zároveň se dohodli na rozdělení majetku a děti žádné nemají. Proto soud manželství rozvedl dle souhlasného prohlášení manželů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zvláštního řízení soudního (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.