5 C 221/2021-26 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na požádání peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny a úrok ve výši 20 % z čerpané jistiny měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že by se stal celý dluh splatným, byl žalovaný povinen platit úrok ve výši 15 % ročně namísto úroku ve výši 20 % měsíčně. Žalobkyně dále měla v případě prodlení žalovaného právo na smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, a to po dobu prvních tří měsíců prodlení. Součástí celkové dlužné částky je proto i smluvní pokuta ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanému bankovním převodem poskytla částku [částka]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, na dlužnou částku dosud uhradil pouze [částka]. V souladu s bodem 6.5 smlouvy se dluh bez dalšího stal splatným prodlením žalovaného po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný se tak dne [datum] ocitl v prodlení. Dlužnou částku však neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit náklady revolvingového úvěru (poplatky dle čl. 5 a úrok dle čl. 6), a to v měsíčních splátkách ve výši minimálně 1/5 z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však [částka], a splatných dokonce každého kalendářního měsíce. RPSN činilo 519 %, měsíční úroková sazba 20 % (za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení), stane-li se celý dluh splatným, činila 15 % ročně namísto 20 % měsíčně. Poplatek za čerpání úvěru činil 20 % z čerpané jistiny úvěru. Pro případ prodlení žalovaného byla v bodu 6.3 sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, a to po dobu prvních tří měsíců prodlení. Žalovaný čerpal částku [částka], na kterou dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dluhu. Žalobkyně netvrdila (ani neoznačila důkazy), že by před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splatit. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] výpisů z revolvingového účtu, výpisu z účtu věřitele, předžalobní upomínky včetně kopie podacího archu a občanského průkazu žalovaného. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru sjednaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně netvrdila (ani neprokázala), že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] GK (C [číslo]). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 15. Ohledně