5 C 247/2020-75 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaných domáhala zaplacení částky 116 840,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 3. 2019 uzavřela se žalovaným [číslo] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému [číslo] dne 29. 3. 2019 poskytnuta na účet částka 85 000 Kč. Žalovaný [číslo] se zavázal úvěr splatit ve 42 měsíčních splátkách po 6 582 Kč splatných ke každému 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019. Žalovaná [číslo] smlouvu podepsala jako spoluúčastnice a zavázala se veškeré dluhy žalovaného [číslo] plynoucí ze smlouvy plnit společně a nerozdílně se žalovaným [číslo]. Úrok za poskytnutí úvěru činil 134,21 %. Schopnost žalovaných řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaných. Žalovaní řádně neplnili smluvní podmínky a dostali se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne 8. 3. 2020 byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 52 656 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaných vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 99 363,52 Kč byli žalovaní povinni uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaní žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 97 363,52 Kč s příslušenstvím (k datu zesplatnění úvěru činila nová jistina úvěru částku 99 363,52 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 81 521,99 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 841,53 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje 10. 3. 2020 do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši 17 879,52 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 88,2 % ročně z částky 81 521,99 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 331 732 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaní nereagovali. 2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, a to co do částky 10 761,10 Kč s 10,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 10 761,10 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení a co do smluvního úroku ve výši 53,20 % z částky 81 521,99 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaní se k nařízenému jednání nedostavili, k věci se nijak nevyjádřili, ač byli řádně předvoláni deset dní předem a poučeni o následcích nedostavení se k jednání bez omluvy. První žalovaný se sice z jednání omluvil telefonicky, ale důvody nijak nedoložil. 4. Vzhledem k tomu, že má žalovaný [číslo] bydliště na území [země], jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“)). 5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením [obec] národní banky. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 28. 3. 2019 se žalovaným [číslo] jako klientem a žalovanou [číslo] jako spoluúčastnicí smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému [číslo] úvěr ve výši 85 000 Kč a žalovaní se zavázali úvěr vrátit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 6 582 Kč; úroková sazba byla sjednána ve výši 134,21 % ročně a žalovaní měli celkem žalobkyni vrátit 276 444 Kč. V článku 6. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaných. Podle bodu 6.1 byli žalovaní povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitli v prodlení po dobu 30 dnů, a to do dne zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.2 má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaní ocitli v prodlení po dobu 15 dnů. V souladu s bodem 6.5 vznikla žalovaným povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalovanému dne 29. 3. 2019 vyplacen úvěr ve výši 85 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni 8. 3. 2020 zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru. Z karty klienta vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem 54 656 Kč, a to částku 52 656 Kč do zesplatnění provedeného ke dni 8. 3. 2020 a následně dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč. Pokud jde o úročení pohledávky, předložila žalobkyně vyjádření znalce, z něhož toliko dle žalobkyně vyplývá, že efektivní úroková sazba sjednaná ve smlouvě odpovídá nominální úrokové sazbě. [příjmení] pro věc rozhodující skutková zjištění soud z tohoto důkazu neučinil, neboť posouzení platnosti ujednání o úrocích je otázkou právní náležející soudu, nikoliv skutkovou, která by byla předmětem dokazování. 6. Ohledně úvěruschopnosti žalovaných soud z pracovní smlouvy, potvrzení o výši pracovního příjmu a výplatních pásek žalovaného [číslo] zjistil, že žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnán jako zedník/klempíř u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] s čistým měsíčním příjmem kolem 22 200 Kč. Z pracovní smlouvy, potvrzení o výši pracovního příjmu a výplatních pásek žalované [číslo] soud zjistil, že žalovaná [číslo] byla před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnána jako obchodní zástupce u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem kolem 20 400 Kč. [příjmení] [příjmení] žalovaný [číslo] neprocházel a v databázi NKRI měl skóre 25. Z formuláře o hodnocení klienta bylo zjištěno, že měsíční příjmy žalovaných činí celkem 42 600 Kč a výdaje žalovaného [číslo] činí celkem 6 970 Kč (3 410 Kč životní minimum, 2 560 Kč výdaje na druhou osobou v domácnosti a 1 000 Kč výdaje na bydlení) a výdaje žalované [číslo] jen životní minimum ve výši 3 410 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný [číslo] je zaměstnán u shora uvedeného zaměstnavatele, má maturitu a žije ve státním/obecním bydlení s partnerkou. Ohledně žalované [číslo] bylo uvedeno, že je zaměstnána u shora uvedené společnosti. Na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení. 7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaní podepsali se žalobkyní dne 28. 3. 2019 listinu s názvem smlouva o úvěru (žalobkyně ji podepsala dne 29. 3. 2019), na jejímž základě čerpal žalovaný [číslo] dne 29. 3. 2019 úvěr ve výši 85 000 Kč. Do dnešního dne žalovaní žalobkyni uhradili pouze částku 54 656 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaných ze zaměstnání v měsíční výši okolo 22 200 Kč u žalovaného [číslo] 20 400 Kč u žalované [číslo] výdaje žalovaných ve výši 6 970 Kč u žalovaného [číslo] 3410 Kč u žalované [číslo]. 8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti s