5 C 252/2021-23 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky plynoucím od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž žalovanému poskytla v hotovosti částku [částka], a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 40 týdenních splátkách po [částka] spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka] Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku [částka]. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, uhradil celkem pouze [částka] Smlouvou ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] pohledávka za žalovaným postoupena na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova]. Ke dni postoupení činila pohledávka [částka] Smlouvou ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena přechodným věřitelem na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh po postoupení ničeho neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu, a to zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [anonymizováno]. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] - poskytla žalovanému dne [datum] půjčku [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to ve 40 týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky. Nedílnou součástí byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o půjčce, dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 40 týdnů 294,1 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky. Smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh, potvrzením o úplatě za postoupené pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na [anonymizována dvě slova] a následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu, na jejímž základě při jejím podpisu převzal částku [částka] Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit ve 40 týdenních splátkách. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úhradu poskytnuté půjčky celkem [částka]. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu plyne ze smluv o postoupení pohledávek za žalovaným, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho dalšího neuhradil. 6. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bod 1 zákona č. 43/2013 Sb.). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka] a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. [spisová značka], či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka] (dostupný z [webová adresa]), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena ve splátkách po dobu 40 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 40 týdnů, činila by výše úroku 64 % jistiny, faktickou výši úroku, vzhledem k postupnému splácení jistiny (původně půjčené peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 40 týdnů), tedy že procentní roční úrok byl daleko vyšší, odráží výše roční procentní sazby nákladů, která činila 294,1 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v roce 2007 okolo 12 až 13 % ročně. 8. Za shora popsané situace nelze než uzavřít, že smlouvou sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyšší