5 C 278/2021-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je nástupnickou společností [právnická osoba], a. s., přičemž mezi uvedenou společností a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, přičemž žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši [částka] a zavázal se tyto prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši [částka]. Roční úroková sazba činila 22,68 %. V rámci pravidelných splátek byl žalovaný povinen hradit rovněž pojištění ve výši 3,34 % z měsíční splátky úvěru. Splátky byly splatné vždy ke každému 10. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Počínaje měsíce zářím 2014 došlo k posunutí termínu splatnosti na 17. den v měsíci. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil. Žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty, která činila do [datum] 8 % z každé splátky, s jejímž placením byl žalovaný v prodlení více než 30 dnů, a od [datum] 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Žalobkyně žalovaného vyzvala formou písemných upomínek k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka]. Dne [datum] žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a dluh žalovaného v celkovém rozsahu [částka] se stal splatným. Dlužnou částku tak tvoří jistina ve výši [částka], úroky ve výši [částka], pojistné ve výši [částka], náklady spojené s upomínáním ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši [částka]. Na dlužnou částku nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve [země], jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu, a to zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí úvěru [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však [částka]. Termínem splatnosti byl 10. den v měsíci. Ve všeobecných obchodních podmínkách byl upraven postup při případném prodlení dlužníka. Dle výpisu z úvěrového účtu činila dlužná částka ke dni [datum] částku [částka], z toho úroky představovaly [částka], pojištění [částka], poplatky [částka] a pokuta [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného odstoupila od předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, a to včetně předžalobní upomínky. Ke způsobu, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nebyly soudu doloženy žádné důkazy. 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal se žalobkyní dne [datum] smlouvu s názvem smlouva o poskytnutí úvěru, na základě níž mu byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však [částka]. Termínem splatnosti byl 10. den v měsíci. Žalovaný dosud nevrátil částku [částka], která se skládá z jistiny ve výši [částka], úroků ve výši [částka], pojistného ve výši [částka], nákladů spojených s upomínáním ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od úvěrové smlouvy, žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani přes opakované vyzývání. Úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ohledem na datum uzavření předmětného závazku ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 544 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 9. Podle § 9 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 13. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. v řízení má. Neúčast u